Ve třetím světě..

10. dubna 2011 v 21:52 | noone.. |  One-shot
V tichu se ozvaly kroky. Někdo vystoupil ze tmy, která se vznášela v okolí jezera a přiblížil se blíže k osobě sedící na břehu.
"Doufal jsem, že přijdeš", zašeptal Frank.
Gerard beze slova přišel k němu a sedl si na trávu.
"Co jsi potřeboval?", promluvil konečně.
"Musím tě zavolat jen když něco potřebuju?", zeptal se Frank mírně dotčeně.
Gerard jen pokrčil rameny a zadíval se na protější stranu jezera.

Vždycky se tu scházeli. Daleko od ostatních, daleko od civilizace.. daleko od všech povinností, závazků a omezení. Jen oni dva ve svém vlastním světě. Ve světě, kde nikdo kromě nich dvou neexistoval. Dvě ztracené existence, které nevydržely žít spolu ani bez sebe.
"Chtěl jsem tě jen vidět.. chyběl si mi", prolomil Frank ticho.
"Taky si mi chyběl, ale mám teď dost povinností. Nestíhám,"
"Děti?"
"Jo, to taky.. vlastně jsem rád, že jsi napsal."
"Jsem tvoje vytržení z reality?", zeptal se Frank, i když předem znal odpověď. A Gerard, podle jeho očekávání, přitakal.
"Když jsem byl mladší.. všechno jsem si představoval jinak. Představoval jsem si, že budu nezávislý na komkoliv, budu si dělat jen to, co chci, nechtěl jsem mít závazky..", Gerardovi se v půlce věty zlomil hlas. Podíval se na nebe a očima pozoroval padající hvězdu.
"Přej si něco", zašeptal Frank a s úsměvem se podíval na Gerarda. Ten jen zakroutil hlavou.
"Z dětské naivity jsem už dávno vyrostl."
"Občas ta naivita je jediné co nám zbývá. Naivní důvěra, že se jednoho dne probudíš a to, po čem celou dobu toužíš se splní. Třeba že dostaneš práci svých snů, vyhraješ v loterii.. a nebo se ti vrátí osoba, kterou nejvíc miluješ"
"Osoba, kterou nejvíc miluju? Nevěřím na lásku."
"Láska je to, co nás dělá lidskými stvořeními."
"Láska je jen touha po tom někoho vlastnit. Nic víc než jen nezkrotná touha mít majetek, který dýchá a přitom se dá používat místo vibrátoru."
"Ty jsi cynik", zasmál se Frank.
"Jen mám na mnoho věcí opačný názor než ty. Stejně zásadně bychom se odlišovali, kdyby si mi tu začal povídat o lásce na celý život."
"Proč myslíš, že je to nemožné?", zeptal se Frank.
"Protože i kvalitní vibrátor se jednoho dne rozbije a bude čas vyměnit ho za lepší."
"Nech toho. Mluv chvíli vážně."
"Promiň. Jen prostě nevěřím na lásku na celý život. I sebevětší touha jednoho dne začne slábnout dokud úplně nezmizí. Jen u každého člověka to trvá jinou dobu. Ti, co mají tu takzvanou lásku na celý život jen neměli tak dlouhý život, aby ta touha stihla vyprchat."
Frank se podíval na rovnou hladinu jezera a přemýšlel nad jeho slovy. Takhle o tom nikdy nepřemýšlel. A ačkoliv bizardně to znělo, musel přiznat, že Gerard má asi pravdu. Co kdybychom byli nesmrtelní? Žít celou věčnost s jednou osobou? Po několika stovek let by si ti dva neměli ani co říct. Každý by si potom našel někoho jiného.
"Teďka přemýšlíš o tom, jestli v tom nakonec nemám pravdu, co?", zeptal se Gerard jakoby Frankovi četl myšlenky. Frank přikývl.
"Zavolal sis mě jen proto, abychom tu rozebírali filozofické řeči o lásce?", promluvil po chvíli Gerard aby přerušil ticho.
"Obejmi mě"
Gerard se bez váhání přisunul blíž a objal ho kolem ramen. Frank spočinul na jeho hrudi a zavřel oči. Chtěl takhle zůstat napořád. Připadal si jak v ráji, do kterého zespoda dosahují pekelné ohně. Nad tím přirovnáním se musel pro sebe zasmát.
V ten moment si připadal, jak když feťák dostal svojí drogu. Rozléval se jím pocit tepla, který zůstal je na povrchu a nijak nezasáhl jeho srdce. Uvnitř si připadal chladně. Bylo mu s Gerardem příjemně. Ale nedokázal mu roztavit jeho srdce. Nedokázal ho naplnit. Dal mu jen pocit povrchního, chvilkového štěstí. Ale jen co Gerard odejde, neucítí ani to teplo na povrchu.
Frank věděl, co potřebuje. Věděl, že potřebuje mít někoho u sebe. Někoho, kdo by mu poskytl zázemí, jistotu a oporu. Gerard mu ale nikdy neuměl nabídnout ani jedno z toho. Nemělo to ani nic společného s tím, že byl Gerard ženatý a měl dvě malé děti. V tomhle byl stejný i předtím. Gerard byl jak přelétavý pták, u kterého si Frank nikdy nemohl být jistý kde skončí. S Gerardem vždy Franka užírala nejistota, jestli se vůbec objeví. Vlastně Gerardovo manželství spíše zvýšilo Frankovu jistotu, že Gerard zase někam nezmizí.
Frankův tok myšlenek vyrušilo zvonění Gerardova mobilu.
"Myslel jsem, že tu není signál", zamumlal Frank zmateně a odtáhl se z Gerardova objetí.
"Nedávno za tímhle lesem postavili vysílač", odpověděl Gerard a začal hledat po kapsách mobil.
"Ano?", řekl Gerard do mobilu. Potom už následovala jen soustava zvuků "hmm".
Zaklapl mobil a podíval se prázdně na Franka. Ten to pochopil víc než jasně. Gerard musel odejít. Musel se vrátit do toho druhého světa.. do světa, kde působil jako vzorný manžel, otec a ředitel jedné z nejprestižnějších bank v zemi.
Chvíli se dívali sobě navzájem do očí. Potom se Gerard nahnul a jemně políbil Franka na rty.
"Zase se shledáme", zašeptal Gerard, zvedl se a pomalu se vydal lesní cestou. Frank se za ním jen odevzdaně díval, dokud Gerard nezmizel v husté mlze rozprostřené mezi stromy.
Frank se podíval zpátky na jezero. Chtěl vědět, jaké by to bylo být uprostřed něho. Neuměl plavat. Chtěl, aby ho voda měla ve své moci, chtěl se jí vydat na pospas.
Poodešel o pár kroků dál, kde byl větší sráz do vody. Přistoupil k němu. Zavřel oči a pusu a rukou si ucpal nos.
"Možná se, Gerarde, shledáme v tom třetím světě, když ty dva naše nám nikdy patřit nebudou…", pomyslel si a udělal krok dopředu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eŠ | Web | 6. října 2011 v 22:18 | Reagovat

Ale to néé! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama