Život je hledání 1/2

16. ledna 2011 v 18:20 | someone |  One-shot
Za hlavního hrdinu si můžete představit klidně Gerarda. Není to úplně frerard.. spíše je to o jednom promarněném lidském životě.
Mimochodem.. byla to moje školní slohová práce

Každý ve svém životě něco hledá. Někdo chce být úspěšný v práci, někdo chce mít šťastnou a spokojenou rodinu a někomu stačí, když svůj život něčím naplní. Nevím, který z těch případů jsem já.
Nechci vyprávět svůj příběh, ale příběh někoho jiného. Představte si středně vysokého, štíhlého muže, pozdní čtyřicátník, s černými dlouhými vlasy, které mu spadají na rameno a s bílou, mírně zženštělou tváří s tmavě zelenýma očima. Sedí na okně ve druhém patře svého bytu a s cigaretou v ruce přemýšlí o svém životě. A o tom jak to všechno začalo.

Už jako malý vynikal. Ale ne zrovna v tom dobrém slova smyslu. Ve školce měl zálibu v uřezávání hlaviček panenkám, když mu nastala puberta začal se opíjet. Jeho život se neskládal skoro z ničeho jiného. Jeho rodiče ho zato nenáviděli. Odsuzovali ho za to jaký byl, ale přitom nepochopili, že je to jenom zoufalý vzkaz, aby si ho rodiče začali všímat. Když mu bylo patnáct, jeho rodiče se rozvedli. Jeho matka ho nikdy nepřestala vinit, že to bylo jenom kvůli němu. On však věděl, že si jeho otec našel milenku.
Ve škole vždycky vynikal. Nejenom svým extravagantním vzhledem, za který ho spolužáci málem "sežrali", ale i svým talentem. Byl to jeden z hudebně nejnadanějších lidí na škole. Každou hodinu hudební výchovy uchvacoval nejen svým krásným zpěvem, ale i když mu někdo půjčil do ruky kytaru, všichni jenom beze slova zírali.
Poté, co ukončil střední školu se nemohl rozhodnout, co bude dělat dál. Sice měl několik nabídek na vysokou školu (s jeho téměř dokonalým prospěchem ho chtěli všude), ale on nechtěl dále studovat. Měl pocit, že je to jenom plýtvání jeho časem. Někdy během léta se seznámil s partou kluků. Byli podobní jako on, neodsuzovali ho a byli stejní hudební nadšenci jako on. Dva měsíce po jejich seznámení se rozhodli založit si skupinu. A on se konečně začal cítit, jako že našel věc, které může zasvětit život.
Začali mít úspěch. Během několika let se stali jednou z nejúspěšnějších skupin ve svém kraji. A to chtěli zapít. Po divoké noci, během které vypil nespočet různých druhů alkoholu, se probudil polonahý v cizí posteli. Z předchozí noci si nepamatoval vůbec nic.
Rychle vstal, oblékl se a rychle odjel domů.
Po několika měsících mu zavolala nějaká cizí dívka. Řekla mu, že je s ním těhotná. Nechápal to. Až poté si vzpomněl na tu osudnou noc.
Domluvil si s tou dívkou schůzku. Řekla, že po něm nic nechce, kromě alimentů. Nezbývalo mu nic jiného než souhlasit.
Jeho další život pokračoval dále skoro podobně. Občas se opil (avšak nikdy do té míry, aby si nepamatoval, co dělal předchozí noc) a občas jezdil se svou skupinou po koncertech.
Začal si připadal osamělý. Chtěl mít u sebe někoho, komu by se mohl svěřovat. Někoho, kdo by ho byl ochoten poslouchat, když by to potřeboval. Někoho, s kým by mohl jenom beze slov ležet na gauči a tulit se.
V chvilkovém pomatení smyslů odjel za matkou svého dítěte. U benzínky, pár bloků od jejího domu, koupil kovový prstýnek.
Když dojel k jejím dveřím, bezmyšlenkovitě zazvonil. Po chvíli mu přišla otevřít. Nechápavě se na něj zadívala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama