na Blog.cz

Říká se, že pokud něco nezkusíte, budete litovat toho, že jste to aspoň nevyzkoušeli. Ale pokud to uděláte a nevyjde to, budete si říkat, jak moc naivní jste byli.

Gerarda jsem od té doby potkával skoro pořád. Nejčastěji u Mikeyho doma. Naše rozhovory neobsahovaly nic jiného, než obyčejný pozdrav. Pokud se zadařilo, byli jsme s ním a Mikem chvíli venku. Většinu konverzace zařídil Gerard s Mikeym, moje obvyklá ukecanost v jeho přítomnosti absolutně selhávala. Nikdy jsem před ním nebyl skoro schopný promluvit ani slovo.

Jednoho dne když jsem byl s Mikeym venku jsem mu (nejspíše v absolutním pomatením smyslů) napsal. Nenapsal jsem mu nic víc, než to co cítím. Vždycky jsem nerad někomu vyznával city, takže tenhle čin byl asi vrchol toho, co jsem byl schopný udělat, abych někoho získal.

Po pár minutách mi přišla odpověď. Nervozita, která mnou cloumala, byla snad ještě horší, než kdybych měl zrovna skládat maturitu.

"Vyser se na mě"

Moje srdce v tu chvíli zrovna asi vynechalo pár úderů. Omluvil jsem se Mikeymu, že musím jít domů a vydal se na cestu.

Nemohl jsem jít domů. Do mých očí se nahrnuly slzy a já jsem jenom otupěle šel do polí, kde obvykle nikdo nechodil. Sedl jsem si pod starý strom a pokoušel se uklidnit. Po pár hodinách jsem se vydal domů.

Od té doby se vůbec nic nezměnilo. Moje stydlivost v jeho přítomnosti nezmizela a já měl jenom možnost být tiše v jeho přítomnosti.

Mezitím jsem zjistil mnoho věcí.

Gerard se spřátelil se všemi mými přáteli kromě mě.

Gerard vyjel po všech mých přátelích kromě mě.

Gerard byl ochoten bavit se se všemi mými přáteli kromě mě.

Říkal jsem si, co je na mě tak zvláštního. Proč nemůžu být jedním z nich. Rozhodl jsem se to zkusit.

Přihlásil jsem se na internetu na svůj profil a uviděl jsem, že je online. Nenapadlo mě nic lepšího než mu napsal nějakou zdvořilostí frázi na začátek. Se zatajeným dechem jsem čekal na odpověď. Čekal jsem pár minut a pořád nic. Stáhl jsem stránku na lištu a snažil se věnovat něčemu jinému. Po chvíli mi okno zablikalo.