na Blog.cz

Přesně si pamatuji, kdy to začalo. Bylo to už dávno. I přesto si na to detailně pamatuji. Každý moment.

Bylo asi před pěti roky.

Začal jsem chodit do nové třídy a tam jsem se na hodinách tělocviků spojených s vedlejších třídou seznámil s jeho bratrem. Mikey byl vždycky hodně přátelský. Byl jeden z těch populárních lidí, které měl každý rád. Proto jsem nedokázal pochopit, proč se baví zrovna se mnou. Já jsem byl mezi ostatními populární jako "ten ztroskotanec v černý". Nikdo mi tahle nálepka nevadila. Netoužil jsem být školní hvězdou. Radši jsem měl jenom pár opravdových přátelích než mít přátele v celé škole, kteří by mě za mými zády pomlouvali.

Jednoho dne mě Mikey pozval k nim domů. Bez váhání jsem nabídku přijal. Takováhle pozvání byla obvykle jenom další krok v přátelství.

Počkal jsem na Mikeyho před školou a vydali jsme se k nim. Celou cestu jsme si povídali. Překvapilo mě, jaký dům měli.

Na pohled to byl pěkný dům s přízemím a dvěma patry. V duchu jsem trochu záviděl. Kam se na to hrabal náš dům přízemí + patro.

Usadili jsme se v obývacím pokoji. Pustili jsme si film a povídali si. Po chvíli jsem uslyšel dusání po schodech. V duchu jsme přemýšlel, co to jde za slona.

"Čau brácha", ozvalo se z chodby mírně holčičím hlasem. Zapátral jsem v paměti a došlo mi, že Mikey říkal, že má jenom bratra. Znamená to snad, že ten hlas byl..

Moje myšlenky přerušila postava ve dveřích. Díval jsem se do tváři kluka o několik centimetrů do výšky i do šířky většího než jsem byl já.

"Čau", pozdravil mě. Jenom jsem němě zakýval.

"Já jsem Gerard", představil se mi a hned mi aktivně podával ruku.

"Frank", řekl jsem potichu a stydlivě.

Gerard si sedl na křeslo vedle mě a pustil se do oběda, který si přinesl z kuchyně.

Mikey znovu započal rozhovor tam, kde jsme skončili, když nás Gerard přerušil.

Už si přesně nepamatuji, co tenkrát řekl. Na něco se mě zeptal. Mám dojem, že to bylo jenom jedna z těch věcí, na které se zeptáte člověka, kterého vidíte poprvé.

Zbytek dne už si nepamatuji. Jediná vzpomínka z toho dne jsou pocity.

A dále to pokračovalo pořád stejně..

Just hold me tight, lay by my side (jenom mě pevně drž, lež u mě)
Let me be the one who calls you baby all the time

(nech mě být tím, kdo ti bude říkat baby..).