Červen 2008

Who is it? Ghost or guy?- 4.díl 2.řada

29. června 2008 v 19:26 | Pájina |  Frerard stories
Jak jsem slíbila tak činím. Je to krátký ale víc jsem teď nevymyslela
Na konci je anketa- hlasujte je to nutný pro další pokračování.
A k vysvětlení ankety: Jelikož se to začíná dostávat do fáze kde to vypadá že tam budou duchové apod. tak chci vědět jestli chcete abych tam zakomponovala i ty duchy (ovšem ne moc přehnaně)- odpověď duchovno, nebo abych to zachovala v mezích normálnosti- což se rovná odpověď neduchovno. Doufám že jste pochopili moje polopatický vysvětlení a HLASUJTE!
Líbali jsme se a zatím jsme se přesunuli na postel. Byla tam velká manželská postel s růžovým povlíkáním (sakra co já mám pořád s tou růžovou?).
Povalil jsme ho na ní a začal mu okusovat krk. Zatím mě Justin začal svlíkat s oblečení. Já mu sundal jenom boxerky.
Když už jsme byli oba nazí, jenom jsem ho otočil a zajel do něj. Zasténal slastí a prohnul se pode mnou. Divoce jsem přirážel a přitom myslel na Gerarda. S ním to bylo vždycky tak hezký.
Udělal jsem pár posledních přírazů a s hlasitým:" Gerardeeeee" jsem se udělal do něj. Až teď mi docvaklo, že jsem nepoužil kondom. Kurva. Doufám, že je zdravej.
Svalil jsem se vedle něj a těžce oddechoval. Justin to samí. Vypadalo to, že si ani nevšimnul, že jsem sténal jméno někoho jinýho. A nebo už je na to zvyklej.
Vyskočil jsem z postele a začal se rychle oblíkat. Musím pryč. Rychle. Už tady nevydržím.
Vytáhnul jsem z peněženky několik dolarů a hodil jsem je na postel.
Vypálil jsem z pokoje jako o život a zastavil jsem se až venku. Sednul jsem si na chodník a položil hlavu do daní.
Všechno je to v háji. Gerard, jediný člověk kterýho miluj, je bůhví kde a já si to tu zatím rozdávám s nějakou šlapkou.
Vytáhnul jsem s kapsy cigáro a s úlevou si zapálil. Vyfouknul jsem dým a podíval se do nebe. Třeba zrovna Gerard taky zrovna kouká na hvězdy.
Zatřepal jsem hlavou a uvědomil jsem si, že se chovám jako naprostej idiot. Zamilovanej idiot. Kvůli Gerardovi se div neukoušu a přitom ten kdyby mě miloval, tak by neutekl. Třeba se mě chtěl akorát zbavit. A já ho tady naháním jak nějaká šílená manželka. A on o mě třeba ani nestojí.
Vstal jsem z chodníku a vydal se do hotelu. S těžkou hlavou jsem usnul.
Celou noc mě pronásledovali noční můry. Zdálo se mi o Mikeym. Zdálo se mi, že sem přišel za mnou a odpustil mi to. Odpustil mi, že kvůli mě zemřel.
Ráno jsem se celý zpocený a vyděšený probudil. Bylo to tak živý. Jako by tu opravdu byl. Jako by seděl přímo vedle mě na mojí posteli. Zadíval jsem se na místo na posteli, kde ve snu seděl.
Vytřeštil jsem oči hrůzou. Kousek prostěradla byl promáčknutý jako by na něm někdo ještě před chvíli seděl.
Minulost ožívá

Jenom jedna otázka..

29. června 2008 v 13:46 My shits
Má Ray dítě?
Včera jsem si koupila DVD MCR. Koukala jsem u toho na takovej leták a tam bylo komu chtěj poděkovat a takový ty keci. Většina děkovala manželkám a rodině. A Ray: my son
WTF?? On má Ray dítě?

No Chemical Preservatives

27. června 2008 v 12:16 One-shot
Wuááááá prázdniny!!!!!!!! I am happy so fucking much:D takže přeju vám abyste si je ve zdraví užili. a k příběhu:
Inspirováno jednim konzertem na kterym jsem byla minulej týden. Teda tam mě to aspoň napadlo.
dvojice Gerard/Bert.
A na váš požádadavek píšu Who is it bla bla bla takže to bude buď zejtra nebo spíš v neděli
Vzal jsem do ruky peněženku a překontroloval peníze. Dobrý, mám je. Strčil jsem si peněženku do kapsy, zařval na rodiče že jdu pryč a vyšel z domu.
Ušel jsem pár metrů a zazvonil na svýho nejlepšího kamaráda Franka.
Ten se během několika minut přiřítil, rozcuchaný, nenamalovaný a ještě v pyžamu. On chodí celý den v pyžamu? No ani mě to u něj nijak nepřekvapovalo. Ještě že jsem přišel o čtvrt hodiny dřív jinak bysme přišli pozdě jako vždy.
Po deseti minutách se Frank konečně vypotácel z baráku. Nedočkavě jsme spolu zamířili na autobus, který jel do vedlejšího města.
Jeli jsme spolu na koncert. Zamířili jsme na zadní sedla a cestu jsme si zkracovali zíráním s okna. Jak zábavné.
Po čtvrt hodině jsme konečně byli tam. Vyskočili jsme z autobusu a mířili jsme do letního kina kde se měl koncert konat.
Koupili jsme si vstupenky a zamířili jsme do předních řad. Tam budeme mít nejlepší výhled na podium.
Ve dvě hodiny konečně koncert začal. Každá kapela hrála tak asi hodinu, zatím všechny byli úžasný.
Kolem pátý hodiny nastoupila skupina kterou jsem vůbec neznal. No chemical preservatives (název neřešte xD).
Hned mě zaujal jejich zpěvák. Byl to ten nejrajcovnější chlap kterýho jsem kdy viděl. No nebudu si dávat naděje, že by byl teplej nebo aspoň bi jako já.
Když zpíval jeho vlasy mu padali do červeně namalovaných hnědých očí.
Hrozně ten zpěv prožíval. Ne nadarmo se říká že je hudba je jako orgasmus. On byl důkazem. Aspoň si díky tomu trochu umím představit jak by jeho obličej vypadal v "akci". Uh divím se, že se mi z toho jeho zpěvu nepostavil. To by byl trapas.
Po hodině, po tom co zahráli poslední písničku, se začali balit. Néééé!! Já ještě nechci aby skončili.
Začali si balit nástroje a pomalu odcházeli. Jejich zpěvák tu ale pořád zůstával. Šel si pro pivo. Moje šance.
Rychle jsem vystřelil ze sedadla a Frankovi jsem zamumlal jenom cosi ve smyslu, že mám žízeň. Přišel jsem ke stánku a koupil si džus.
Nebylo mi ještě osmnáct a po poslední zkušenosti, když jsem si chtěl koupit pivo a prodavačka mě vyhodila s tím co jsem to za nevychovanýho parchanta a alkoholika, jsem už radši nezkoušel koupit si něco alkoholickýho.
Ten zpěvák tam pořád stál. Neviděl jsem mu do obličeje protože jsem stydlivě koukal do země a pozoroval jsem jeho nohy. Sakra, každá část jeho těla je bezchybná.
Najednou jsem začal cítit nutkání zvednout oči. Odvrátil jsem pohled od jeho nohou a zadíval se mu do obličeje.
Díval se na mě! A když viděl, že i já na něj koukal tak ani neuhnul pohledem. Jenom mě pořád pozoroval.
Začínalo mi to bejt trapný a začal jsem rudnout. Proč já se musím vždycky tak ztrapnit?
Vyhodil kelímek od piva do koše a rozešel se pryč. Zoufale jsem se za ním otočil. Otočil hlavu a mrknul na mě.
WTF? Potom zalezl do nějakých dveří. Rychle jsem vyrazil za ním. Znamenalo to co jsem si myslel?
----------------------------
A teď potřebuju vaší pomoct. vymyslete mi nějakej inteligentní název já jsem na to uplně blbá. Za to vám dopíšu co budete chtít (kromě tý story co už jsem zmiňovala nahoře, tu dopíšu stejně)

Uh..

26. června 2008 v 12:50 My shits
Zítra asi zahájim činnost blogu. možná.. asi... pokud mě rodiče nezastřelí za vysvědčení
Máte něhajaký speciální požadavky co byste chtěli nejdřív dopsat? Zejtra sem hodim asi začátek nový story.. teda je to spíš hlavně šukací příběh doufám že bude líbít
požadavky piště do komentářů
LOVE&PEACE
nehráblo mi jenom jsem dneska celej den chodila převlečená za hippies

Pauza...

17. června 2008 v 17:14 My shits
..do konce školního roku

Headmaster´s room is the best place for sex 4- END

9. června 2008 v 8:43 | Pájina |  One-shot
Uf konečně jsem to dopsala
Upřeně jsem se díval na jeho penis a snažil jsem se psychicky připravit na to co příde. Tohle jsem ještě nikdy nedělal. No snad to zvládnu.
Hlavě se mi vybavili všechny porna co jsem kdy viděl. No musím vsadit na improvizaci.
Vzal jsem ho do ruky a pomalu jsem se k němu naklonil pusou. Nervozně jsem si olízl rty.
"No tak dělej", popoháněl mě Gerard. S myšlenkou ´co bych pro rodinu neudělal´ jsem ho vzal celého do úst.
Málem jsem se zadusil. Gerardův objem "mírně" přesahoval objem mojí pusy. Kvůli němu si vyhodim hubu z pantů.
Mírně jsem se zasmál, ale když mi Gerard nadrženě málem vyrval všechny vlasy z mojí hlavy smích mě přešel.
Zapojil jsem zuby a jazyk. Uslyšel jsem úlevný zasténání. To mě popohnalo v "práci". Ohryzával jsem mu předkožku (bože já jsem prasexD) a přitom jsem ho škrábal po stehnech. Asi mu to tam zanechá pěkný stopy.
Občas jsem mu rukou zajel i ke kořeni. Odměnou mojí práce mi po chvíli bylo teplý sperma v mým krku. Tfuj to je sračka. Nejradši bych to vyflusnul.
Jako by Gerard četl moje myšlenky tak se ke mě sesunul a se slovy:
"Pěkně to všechno spolykej" políbil mě na pusu. Polknul jsem. Fujky. (miluju tohle slovo).
Pozoroval jsem ho jak vyčerpaně sedí na dlaždičkách na zemi a opírá se o záchodovou mísu. No jsem zvědavý co zas vymyslí teď.
Zvednul se a natáhnul si kalhoty. Vyšel ze záchodu a sednul si na historický kamna pod oknem. Kdyby ho viděl školní opravář tak ho asi zaživa zabije.
Gerard přejel rukou po kamnech a podíval se na mě pohledem který jsem neznal.
"Už jsi to někdy zkoušel na kamnech?", zeptal se mě. Vyvalil jsem oči. Tak asi neni tak stydlivej jak jsem si myslel.
"Ne nezkoušel", odpověděl jsem mu a sednul si vedle něj.
"No vyzkoušet se má všechno", mrkl na mě a seskočil s kamen.
Bleskově ze sebe stáhnul kalhoty a boxerky a přetočil mě na břicho. Moje horní polovina těla byla přimáčklá na kamna a nohama jsem máchal ve vzduchu. Gerard mi rychle stáhnul kalhoty i s trenclema.
Cítil jsem jak se mi jeho "přední část" tlačí do zadku.
Kurva začínalo to bolet. Gerard mě chytnul za boky a rychle přirazil.
Vyjeknul jsem bolestí. Chvíli počkal než jsem si zvyknul. Potom začal rychle přirážet. Přilepil jsem se pořádně na kamna a pořádně jsem si to užíval.
Sténal jsem jeho jméno a vůbec jsem si nevšímal toho, že nás může někdo slyšet.
Gee mi zaryl nehty do boků a s výkřikem se do mě udělal. Já jsem chvíli po něm ostříkal kamna. Vyčerpaně jsem se sesunul na kamna a Gerard na zem.
"Postarám se o to aby tě nevyhodili", řekl Gerard a povzdechnul si.
"To bys měl. Je to pro tvoje dobro", ušklíbnul jsem se a spokojeně odešel ze záchodů. Dnešek se dost vydařil.
(Kdo nepochopil- na začátku šlo o to jestli Mikeyho vyloučí ze školy nebo ne)

Who is it? Ghost or guy?- 3.díl 2.řada

6. června 2008 v 19:11 | Pájina |  Frerard stories
Z celého srdce se omlouvám. pokračování asi po čvrt roce. teďka to snad už dopíšu. Věnováno mé drahé Insanity která mě ukecala ať to dopíšu.. takže: for you my lover<3
and coment please
a pokud už jste zapomněli jak to skončilo tady: http://mychemicaldependence.blog.cz/0802/who-is-it-ghost-or-guy-2-dil-2-rada (odkazy nefungujou)
------------------------------------
Usmíval se na mě ten blonďák. Ani na okamžik jsem nezaváhal.
"Jasně sedni si", objednal jsem si dalšího panáka na uvolnění. Když jsem si toho kluka pozorně prohlídnul, všimnul jsem si že je jenom v trenclích.
Radši jsem svým pohledem zase zamířil jinam nebo by se mi tady hned postavil. Na to bude čas později. V soukromí...
"Jak se jmenuješ", zeptal se mě.
"Frank a ty?"
"Justin", tím naše konverzace zatím asi skončila.
Konečně jsem se rozhodl něco udělat. Položil jsem ruku na jeho stehno. Zatím jsem hypnotizoval barový stůl jako by tak ruka ani nebyla moje. Pomalu jsem přejížděl až k jeho rozkroku. Zmáčknul jsem. Uslyšel jsem jak potichu zavzdychal.
Začal jsem ho neznatelně dráždit. Cítil jsem jak pod mými prsty tvrdne.
Najednou se prudce zvedl a odtáhnul mojí ruku. Nechápavě jsem se na něj podíval. Je to děvka a od čeho jinýho jsou děvky než na ukojení osobních tužeb?
"Pojď do pokoje", řekl a chytnul mě za ruku. Asi je stydlivej. I když podle toho jak se kroutil na jevišti mi to nepřipadalo. No asi jenom nemá rád sex na veřejnosti.
Vyšli jsme po schodech a zapadli do pokoje s modře natřenými dveřmi. Začala se ve mě probouzet touha. Přimáčknul jsem ho ke dveřím a začal jsem ho vášnivě líbat. Potřeboval jsem to.
Potřeboval jsem do někoho zasunout. Vzpomněl jsem si na Gerarda. Kurva... výčitky svědomí. Přijel jsem sem kvůli němu a zatím se to tu chystám rozdat s nějakou děvkou.
STOP!! Na to nesmím myslet. Jenom jednu noc. Nic víc. Prostě si potřebuju trochu užít a změnit myšlenky.
Snažil jsem se si vyprázdnit hlavu a už jsem se soustředil jenom na Justina.
Teda hlavně na jeho tělo. Mmm.. tohle bude dlouhá noc.

10 000!!

1. června 2008 v 18:22 My shits
Jelikož jsem extra všímavý člověk tak jsem si až teďka všimla že už mám 10 000 návštěv. DĚKUJU

Boys like us- 2/3 3. kapitola

1. června 2008 v 18:16 | překlad Pájina |  Translated
Tenhle kousíček jsem překládala dva tejdny.. doufám že to budete chápat ale já jsem na kontrolování moc líná.. doufám že už se konečně dostaný k tý úchylný části i když jak se znám tak to budu zas přeládat měsíc
a ještě děkuju za komentáře k Cemetery is my home, už mě trochu napadlo pokračování no uvidim kdy se do toho dám
Nechal jsem si chvíli čas než jsem si připravil "inteligentní" odpověď; vždycky jsem chtěl na něho nebo přimět ho aby mě měl rád víc.
"Nevím. Asi že jsem nechtěl slídit ve tvém životě dokud nebudeš připravený mi to říct".
Poslal mi široký úsměv, takový, o kterém by měla uvažovat armáda jako zbraň masového ničení.
"Ty jsi ze všech lidí jediný co neslídíš", oznámil mi, opatrně se dotýkajíc mého kolena předtím než ho nechal spočinout ve svém klínu.
Moje srdce měkce zadunělo proti mé hrudi u nepatrného kontaktu, proudění adrenalinu mě dělalo smělejším.
"Potom co je s tvojí minulostí?", zeptal jsem se, velmi si jistý sám sebou. Mohl bych říct že mi chtěl říct nějaký důvod. Možná by se zbavil břemena ze svých ramen kdyby dostal svojí poskvrněnou historii ven ze sebe.
Gerard si povzdechl, naznačujíc začátek příběhu který jsem toužil slyšet od večera kdy jsem si konečně spojil tvář se jménem které jsem slyšel od Mikeyho s nepatrnou nechutí a teď jsem se konečně mohl dozvědět proč mladší sourozenec mluvil o svém bratrovi s trochou zlomyslností.
Objekt mého teenage zalíbení stál přede mnou a jeho ústa brzo vypustí příběh jeho života.
"Hádám že bych měl začít asi od začátku. Bylo mi osmnáct nebo devatenáct a setkal jsem se s nějakými novými dětmi. Vysoká škola si mě nevycvičila (he?). Šel jsem na semestr jenom kvůli finančním problémům mých rodičům; dělnické zaměstnání nezaplatí soukromou uměleckou školu. Zbláznil jsem se a byl jsem si jistý že jsem se chystal skončit jako můj táta, pracující nine-five job (to fakt nechápu co je) a jediná věc na kterou bych se těšit by byla hra a pivo a já nenávidím fotbal. Hádám že jsem byl na střední škole druh špatného dítěte, kouřil jsem, pil jsem a konvice byla normální věc. Ale nové děti s kterými jsem se setkal byli ve stejných shitech které pokračovali; zlomené sliby, zasraný budoucnosti.
Takže jsem se připojil k nim, cítil jsem se jako že mám rád lidi kolem mě kteří mi rozumí jaký shitský život může být... jak kruté jsou věci. Ale oni byli tak šťastní a milí, i když jejich životy nikdy nefungovali a já jsem chtěl být jako oni. Dobře, zjistil jsem, že to nebyla nějaká velká síla uvnitř jako jsem si myslel, ale místo toho moji hrdinové byli zasraní feťáci.
Takže co jsem udělal? Začal jsem si tyhle sračky brát nosem taky protože něco je lepší než se cítit beznadějný. Prvních pár měsíců jsem byl pořád šťastný. Mohl jsem dělat tyhle sračky a potom jít pracovat celých deset hodin. Můj život se stal lepším. Ale potom mi to sebralo víc dostat se tam kam jsem chtěl být a byl jsem si jistý, že jsem byl schopný zaplatit za školu protože koks mě držel pracovat šedesát hodin týdně a nikdy nebýt unavený, ale potom jsem zasraně chtěl spát tak jsem se ještě opíjel likérem a všechno jsem to míchal.
Nevím co to způsobilo ale potom jsem spadnul do zasranýho rockového dna po měsíci pití. Kokain mě dostal vysoko, alkohol mě nechal spát, ale když jsem neomdlíval, život začal smrdět. Ale potom jsem objevil prášky a ty mi zatím trochu způsobovali úsměv a smích ,ale jsem žil krátce a právě tím se změnil všechen tenhle nepořádek. Byl jsem stále nemocný protože všechny ty sračky co jsem bral podkopali můj imunitní systém.
Ztratil jsem svojí práci protože jsem popadl drogám a doopravdy jsem nemohl žít. Odcházel jsem z domu mých rodičů do domů náhodných lidí kde jsem se drogoval, ale to ještě nebyla ta nejhorší část.
Myslím, že to všechno vyvrcholilo když jsem ukradl mým rodičům ATM kartu (asi kreditka či co) abych zaplatil nějakým dealerům kterým jsem dlužil. Zasraně jsem dlužil tisíc dolarů; ukradl jsem je mým rodičům a Mikeymu.
Takže oni mi dali ultimátum, jít do vezění nebo na rehabilitaci. Takže o čtyři měsíce později, po odvykační nemocnice; jsem tu."