Květen 2008

Cemetery is my home

27. května 2008 v 18:20 | Pájina
Tenhle příběh se absolutně nepodobá tomu co normálně píšu, jenže já nic veselý psát nedokážu.. ne po dnešku..
nevim jestli tohle mám nechat jenom jako jednorázovku nebo pokračovat
Staré rezavé dveře u vchody zavrzali a na dlážděné cestě se ozvaly tiché kroky. Vítr foukal do korun stromů a rozcuchával příchozímu jeho vlasy. Zvuk kroků ustal a byl slyšet šelest pláště jak si malá osoba sedala k hrobu.
Zadíval se na nápis na hrobce a na fotku pod ním. Jeho úsměv ho provázel všude. Nikdo, když se smál, nevypadal tak kouzelně jako on. Vlastně nikdy neviděl nikoho kdo by mu byl jen trochu podobný. On byl originál.
Natáhl ruku a prsty přejel po fotce. Pohled mu padl na jeho přívěšek na krku. Malé srdíčko s písmenem F se pohupovalo na jeho krku. Pamatoval si na ten den. Slavili pětileté výročí a jeho napadlo koupit dvě srdíčka s písmeny. Oba by nosili začáteční písmeno jména toho druhého. Aby byli pořád aspoň nějakou maličkostí spojeni. On té doby ani jeden ten přívěšek nesundávali. Dokonce s ním byl i pohřben.
Už ani nedokázal plakat. Od toho dne co se to stalo prolil už milióny slz. Neměl už sílu na další. Neměl sílu už žít dál.
Položil na hrob rudou růži kterou celou dobu žmoulal v ruce. Jeho nejoblíbenější. Pamatoval si jak mu ji přinesl na první schůzku. Pamatoval si na ten jeho okouzlující úsměv když mu jí předával. A na nesmělý polibek na tvář který mu dal a po kterém zrudl jak puberťačka.
A teď to bylo všechno pryč. Předávání dárečků, společné trávení času, něžné polibky, mazlení se v horké vaně plné pěny i divoké milování v posteli. Všechno to krásné zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku.
Jeho smrt si nikdy nepřestal vyčítat. Pamatoval si na to osudové odpoledne jako by to bylo dnes. Šli s jejich psem na procházku. Nejdříve se jako obvykle prošli do parku. Milovali to tam. Bylo to jejich klidové místo. Potom ruku v ruce odkráčeli spolu domů. Celou cestu se pošťuchovali a honili po ulicích. Nevýhodou bylo že bydleli v hodně rušné části města. Všude samá auta.
Skřípot brzd a náraz těla na kapota. V tu chvíli mu ztuhla krev žilách. Viděl jak tělo jeho lásky se odmrštilo od kapoty jako fotbalový míč. Sesunul se na zem a nebyl schopný pohybu. Náhodný kolemjdoucí zavolal záchranku. Jenže bylo pozdě. Nebyla to jeho vina, jenže vyčítal si, že kdyby na něj dával více pozor, nikdy by se to nestalo.
Proto to všechno. Takhle už jeho život plynul rok. Přestal chodit do práce, stýkat se s přáteli... skoro ani nejedl. Vlastně vůbec ani nežil. Byl jako naprogramovaný stroj který uměl jen chodit z jeho "ubytovny" až na hřbitov a zpět. Přál si umřít. Aby byl s NÍM. Jenže na to byl moc velký srab. Neuměl si podříznout žíly jako ostatní sebevrazi. Bál se skočit ze skály. Bál se předávkovat prášky. Jeho život byl plný strachu.
Zvednul se od hrobu a stejně potichu jako přišel zase odešel. Jeho cesta směřovala za město... ke skále.
Sedl si na okraj a díval se dolů. Na to jak vlny moře narážejí na skálu.
Nechtěl skočit... jenom to bylo jeho další památkové místo. Sem spolu chodili. Teď už je tu jenom on sám.
Se slzami v očích se zvedl a odešel pryč. Jeho cesta směřovala k místnímu kostelu.
Otevřel staré dubové dveře a vešel dovnitř. Jeho kroky se hlasitě odráželi od stěn. Procházel kolem řady lavic a zastavil se až u kazatelny. Za ní byli ukrytá malá dvířka.
Otevřel je a vklouzl dovnitř. Před očima se mu objevila malá místnůstka.
Jeho domov. Tohle bylo všechno co mu zbylo. Přešel k děravému spacáku co ležel na zemi a sedl si na něj. Z pod polštáře prožraného od molů vytáhl fotku a řetízek se srdíčkem s písmenem G. Jeho vzpomínky. Lehl si do spacáku a pomalu usínal objímajíc fotku a řetízek.
Slzy mu pomalu usychaly na tvářích....

Rozhovor

25. května 2008 v 21:11 Faggots
Sice většina z vás tenhle rozhovor asi zná ale mě to vždycky hrozně pobaví.. nedávno jsem s nima ještě četla jeden rozhovor vo sexu kdybych to zas našla tak to sem hodim ale jelikož mě zas za chvíli vyhodí ségra tak mám dneska asi útrum
1/ Okay kluci,mám tu pro vás pár otázek,připraveni?
Gerard Way: Dem na to..
2/ Lentilky nebo M&M ?
Mikey Way: Lentilky!!!!Samozřejmně že lentilky!!
Gerard Way: Teď musím s Mikeym souhlasit,lentilky v každém případě.
Frank Iero: Já mám nejradši věci polité čokoládou.
Ray Toro: Kluci,vůbec ne, M&M sou lepší.
Frank : Ale dyť oboje chutná stejně!Trošku víc rozmanitosti do života!
Bob Bryar: Já sem pro gumový medvídky.
Gerard: Debile,ty nebyli na výběr.
Bob : Tak teď už sou.
3/ Co byste radši: oplodnili krávu nebo snědli mrtvou želvu na cestě?
Frank: Nějaký jiný možnosti?
Gerard: Radši bych sněd něco přejetýho na cestě,jak by sem se asi přiblížil ke krávě.
Mikey: Nenávidí krávy.Ale vážně,sníst želvu přejetou na cestě?To by bylo prostě divný a nechutný.
Gerard: Krávy smrdí.
Frank: Co třeba ani jedno?
Ray: Ale Frankie,my víme,že to chceš dělat s krávou,a nebo i s dvěma.
Frank: Co? To neni pravda.
Bob: Kluci,kdybyste chtěli oplodnit krávu,tak byste museli dát...
Mikey: Ticho!Ať je tohle interview přístupný aspoň od 13 let!!Od 13!!!!
4/ Co nejhoršího vám na turné provedli kámoši ze skupiny?
Ray:Radši ani nezačnem,nebo bysme tu seděli vážne dlouho.
Gerard: Ale no tak.Dyť víš že si děláme srandu z Mikeyho víc jak z ostatních.
Frankie: Všichni máme svoje dny.
Gerard: Jednou ste mě kluci dos*ali "samich" a nechali ste mě sníst to. Když byl Mikey ještě malej řikal "samich" místo sandwich a nějak se to uchytilo.
Bob: Řekni co ti udělali s tim sanwichem!
Mikey: Ó Bože,neřikej to!!!
Gerard: Dělal sem si "samich" s tuňákem a pomazánkou,no na chvíli sem si musel odběhnout. Když sem se vrátil, můj "samich" už víc nebyl s pomazánkou,ale s Mikeyho "jistejma výlučkama" Bylo to tak nechutný.Slibuju,že vám to jednou vrátim.
Mikey: Ano,ale už si mi to vrátil.Tehdy, když ste mě s Frankiem zazipovali do spacího pytle a hodili do bazénu v tom Sheraton hotelu,jenom proto,že sem s váma nechtěl jít na to hrůzostrašný poschodí.
5/ Co na tom bylo tak hrůzostrašnýho?
Gerard: Byli tam s*****ní satanisti a Mikey z nich měl v kalhotech.
Ray: Ti kluci byli cool.
Frankie: Byl tam jeden chlapík,kterej nás začal po tom poschodí nahánět a vykřikovat na nás něco latinsky.A nebo aspoň myslim,že to bylo latina.Skutečně sme je nas*ali. Myslim,že se nás pokoušel proklínat nebo tak něco.
6/ Věříte na takový věci?
Gerard: Měli sme pár incidentů s ouijia deskou (pozn. taková vecička na vyvolávání duchů atd..) a sme všichni velmi pověrčiví.
Frankie: Nikdy nepodlézejte žebříky.
7/ Okay,nové téma.Já však s touhle otázkou nic nemám.Boxerky,slipy,pánský tanga a nebo naostro?
Mikey: *směje se tak,že spadne ze stoličky*
Frankie: Tanga v každym případě!
Gerard: Ku**a ano!!!
Ray: Ďekuju,ne,boxerky.
Bob: Bez komentáře
Mikey: Ah, ty chodíš naostro,ne?
Bob: Jak sem řek,beze komentáře.
Gerard: Uaaaa.už vedle tebe nechci sedět!!!
8/ Dobře,přítelkyně chtěla vědět,co skutečně děláte ve sprše.
Gerard: Já mám rád dlouhé příjemné sprchy a dotýkám se celého těla a.....
Mikey: Ewwwwww
Gerard: Ale Mikey,na co myslíš...
Mikey: Eeeeewwwwwww ne!
Gerard: Nepopírej to!
Mikey: Drž hubu,zpátky k otázce.
Gerard: Tohle je součást otázky.
Frank: Vy kluci ste zkažený.
9/Hele Mikey,nebereš si toustovač do vany?
Gerard: Ano!Dělá to!
Mikey: Už ne,teď se rád ve vaně dívám na telku,ale myslím že to neni moc bezpečný.
Frank: Ty si takovej debil!
10/ Tahle otázka je pro Frankieho: Myslel si už na někoho ze skupiny i takovým jiným způsobem?
Frank: Ve skutečnosti jo.Ale nebylo to nic nechutnýho a nebo tak.To jen on měl jednou takový nohavice co ukazovali trochu víc.
Gerard: Ano,všichni vědí,že sem sexi.
11/ Určitě Gerarde.Jeden z vašich fanoušků chtěl vedět jak daleko si zašel s Bertem.
Gerard: Nic sem s nim nedělal,jen sem ho viděl nahýho.
Frank: Myslim že Bob a Ray nás právě opustili.
Mikey: Citlivky,nesnesou rozhovory o sexu.
Gerard: To ty o tom jenom mluvíš.
Mikey: Di do p***!
Gerard: Ty!
Mikey: Di si to dát do krávy!
Gerard: Ty do toastovače a nezapomeň ho zapnout!
Mikey: Di si to dát do tvý matky!
Gerard: Ale dyť je to taky tvoje máma,debile!!
12/ Dobře,myslím,že je nevyšší čas ukončit interview.
Frank: Tak vás jménem celé kapely pozdravuju a doufám,že se uvidíme na koncertě!
Gerard: Di si to dát do velryby!
Mikey: Kolikrát ti mám opakovat,že mě věci jako tebe nezajímaj Gerarde!!!

I am only your bitch... but you love me 8

24. května 2008 v 19:45 Neidetifikovatelné
Sakra já jsem tak nehorázně líná..
Zrovna koukám na televizi a víte co tam zrovna řikaj? nějaký medvědy pojmenovali Bill a Tom po Tokio hotel. Bléééé!!! Já chci Franka a Gerarda!! Já chci teplý medvědy
Na zemi jsem proležel asi celou noc. Neměl jsem ponětí o čase. Po několika hodinách jsem se konečně dokázal s námahou zvednout.
Opřel jsem se o umyvadlo a opláchl jsem si obličej. Vypadal jako fašírka. Nechápu čím jsem si tohle zasloužil.
Klopýtavě jsem vyšel z gay baru a nasedl jsem do auta. Uf.. sedět na pohodlný sedačce bylo pro moje tělo ulevující.
Vyjel jsem z parkoviště a uháněl domu. Pryč z tohodle satanova sídla.
Otevřel jsem dveře od domu a rovnou jsem zamířil k sobě do pokoje. Cestou jsem minul Mikeyho jak šel na záchod a když mě viděl, vyděšeně se podíval na můj zakrvavený obličej, ale nic neřekl.
Lehl jsem si na postel a usnul jak špalek. Po dnešku jsem pořádný spánek potřeboval.
Když jsem se ráno probudil bylo mi už mnohem lépe. Sice mě bolelo celý tělo, ale bylo to mnohem lepší než včera. Nebo dneska?
Sešel jsem dolů do kuchyně a udělal jsem si k snídani lupínky s mlékem. Byl zrovna čas jít do práce. Po chvíli se dolů přiřítili Mikey s Bertem, kteří měli už být před půlhodinou ve škole. Jenom se se mnou rozloučili a odešli.
Celý den proběhl normálně. Podepsání pár smluv, přestávka na oběd, zase smlouvy, potom jedna pracovní schůzka a konečně hurá domu.
Cestou mi došlo, že doma nemám skoro nic k jídlu. Zastavil jsem na malém parkovišti u místní Večerky (mají v USA večerky?xD), zamkl jsem auto a vydal se k obchodu.
Procházel jsem kolem setmělých uličkách, které mi naháněli strach. Bůhví co se tam skrývá za padouchy.
Najednou jsem uslyšel vzlykání. Vycházelo z jedné uličky kolem které jsem přeházel. Zastavil jsem se. Nepřemohl jsem svojí zvědavost.
Schoval jsem se za nesvítící lampu a mlčky jsem vyčekával co se ozve.
"Nebreč... prosím", ozval se hlas. Počkat... tenhle hlas jsem poznával. Pláč nepřestával, "No tak... Mikey.. promiň mi to", Mikey?
"V-všechno jsem to zkazil, promiň ", ozval se uvzlykaný hlas.
"Ne to není.. pravda... Chtěl si jenom pomoct. Já se ti omlouvám, za to že jsem tě uhodil. Ale žárlil jsem a ještě mě naštvalo, že to byl ten stejnej parchant s kterým jsem byl já. Stačí, že se prodávám já, nechtěl jsem, aby si se taky obětoval. Musíme si na to vydělat i jinak. Nechci aby si prodával svojí důstojnost", musíme si vydělat na co? Bože.. něco mě napadalo.
"Měl jsem se tě na to nejdřív zeptat. Ale dal mi za to hodně peněz na to že to byla jenom jedna noc. Možná..", odmlka, "možná kdybych jsem se s ním ještě párkrát vyspal takže bych si docela dost vydělal", řekl s zvláštním hlasem s příměsí strachu.
"Ne Mikey to ti nedovolím! Najdu si brigádu, slibuju. Vydělám si nějaký peníze a všechno bude v pořádku."
"Slibuješ?"
"Ano", ticho. Z ulice už se neozvala ani hláska.
Celý roztřesený jsem zapomněl co jsem vlastně chtěl a rychle jsem se vydal zpátky k autu. Cestou jsem málem naboural do sloupu, ale bohudík jsem se v poslední chvíli vyhnul.
Nervozně jsem vtrhl do domu a rovnou do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a zíral do stropu. Potřeboval jsem si to všechno urovnat v hlavě.
Takže Mikey je s Frankem. A oba jsou feťáci. Sice to tak neřekli ale chtěli si vydělat na TO. Co jinýho by mysleli?
Ale zarazila mě jedna věc. Šukal jsem je oba. A ani jeden neměl na rukách vpichy. Teda aspoň jsem je neviděl.
Hlavou mi proletěli všechny knihy o feťácích co jsem kdy četl. Vzpomněl jsem si na všechny způsoby kam se můžou drogy píchat. Pod jazyk, do podpaží. To všechno vysvětlovalo. Asi si to nepíchali na viditelný místa aby to o nich nikdo nevěděl. To všechno vysvětlovalo.
Potom jsem si zase vzpomněl jaký všechny nemoci mají feťáci. Kurva.. vždyť já s nima oběma šukal! Co jsem mohl všechno chytit za nemoci? HIV, kapavka, syfilis.. radši jsem se o tom snažil nepřemýšlet.
S myšlenkami, jak rychle vyhodit Mikeyho z domu a že se hned zítra nechám vyšetřit na všechny nemoci jsem usnul.
Celou noc se mi zdáli děsivý noční můry o stříkačkách a spermiích. Mám doživotní trauma ze sexu.

Chemistry 2202

18. května 2008 v 17:41 | Mindfreak- překlad Pájina |  Translated
Předkládaná dvojrázovka. Tohle mi dalo šíleně zabrat už si nikdy nebudu vybírat nic co má něco společnýho s chemií (ten nejhorší předmět co znám) Občas si to budete muset domyslet, ta druhá část se snad bude překládat líp. A teď hurá překládat Boys like us
Summary: Frank studuje v Chemii 2202 (asi nějaký název třídy či co). Gerard opakuje ročník. Gerard naléhá, aby Frank zůstal po škole a že mu může pomoct, Frank trochu protestuje, ale zůstane s ním.
------------------------
"Pojď sem"
"Nechci tu zůstat kvůli chemii!"
"Franku, připusť si že potřebuješ pomoct, jestli ne, propadneš a skončíš jako já, opakující ročník střední školy. Který, postupně, sebere jeden rok tvého života který by si se mohl opíjet nebo šukat celou dlouho noc".
Zamračil jsem se a překlížil paže na mojí hrudi jak mě Gerard strhl prázdnou školní chodbou k chemické laboratoři.
"Mě je to jedno", řekl jsem mu, posunujíc mojí paži pryč z jeho sevření a odešel jsem do laboratoře sám.
(tuhle část absolutně nechápu, pokud někdo víte o čem je řeč, please help me třeba se časem dopátrám k tomu vo čem tam melou )
"I'm doing just fine," I told him, shifting my arm out of his grasp and walking into the lab on my own.
"Yeah, because everyone's parents can't wait to post a thirty-seven average for their child on their fridge."
"Třicet sedm je velké číslo," bránil jsem se.
"Not when it's out of a hundred."
"Sklapni,"
"Tím si to dokázal (děkuju Anaj)."
"Řekl jsem sklapni", povzdechl jsem si a obtočil jsem moje paže kolem jeho pasu a nechal jsem odpočívat mojí hlavu proti jeho zádům (od té doby co jsem byl kratší než on, jsem nemohl nechat odpočívat mojí hlavu v ohybu jeho krku).
"Teď", začal, v podstatě ignorujíc skutečnost že jsem se sním snažil objímat po takovém směšném obvinění, "Jakou složkou jsou kluci pracující právě teď ve třídě?"
"My teď nejsme ve třídě", řekl jsem mu, objímajíc jeho pas ještě těsněji, "takže ti to nejsem schopný říct".
"Franku!", Gerard si povzdechl s trochou zlosti v jeho hlase.
"Děláme laboratoře na obvyklých řešeních a molekule masové koncentrace a látky"
"Tady není žádná molekula masové koncentrace. Molární hmota je gramy na mol a koncentrace jsou moly na litry", vysvětloval.
"To je hezký, takže my můžeme používat molární hmotu na prodávání a kupování plevele? (co to zas melou vo plevelu?)"
"Ne", řekl mi.
"Kluci, já tu nemůžu dneska zůstat". Rychle jsem od Gerarda odstoupil a otočil jsem se k tváří ke dveřím abych viděl našeho učitele na chemii stojící u dveří jak se na nás dívá.
"Proč ne?", zeptal se Gerard. Podíval jsem se zpět abych uviděl zmatený výraz na jeho tváři. Nevěděl jsem jestli pan Ralph předpokládal že tu bude s námi. Do pekla, dokonce jsem ani nevěděl jestli se předpokládalo že tu zůstanu já.
"Mám setkání na zápas s týmem dole u stadionu", vysvětlil a přešel k svému stolu a vzal náruč knih.
"Díky", řekl Gerard. Mr. Ralph napřáhnul ruku s klíčem na kovovém kruhu (no takový ty kruhy jak mají třeba na hradech a mají na tom bůhví kolik klíčů)
"Ujistěte se, až budete hotoví, že je zavřeno a přineste mi klíč zítra do učebny domácností"
"Ano pane", odpověděl Gerard, vzal si klíč a potom ho položil na lavici uprostřed třídy. S atmosférou která tomu nasvědčovala jsem z poloviny očekával pozdrav nebo něco.
Jakmile Mr. Raplh vyšel z místnosti, Gerard se obrátil ke mě a zatřásl obočím.
"Připravený na učení chemie mým způsobem?"
Polovina mě očekávala, že řekne něco jako tohle, přesto mě to trochu vyděsilo když se ke mě začal přibližovat.
"Znám nějaké jiné věci které bysme mohli použít pro... obvyklá řešení" Nebyl jsem si dokonce jistý jestli jsem chtěl vědět co tím myslel.
Přešel blíže ke mě a tlačil mě zpět dokud jsem se neopíral o učitelův stůl. Sklonil svojí hlavu dolů ke mě a já si myslel že se mě chystá políbit, ale on ne, chytil můj rozkrok přes moje džíny.
"Vím co bysme mohli použít pro řešení"
Když tohle udělal, první věc co mi přišla do myslí byla opravdu nechutná (asi ho napadlo použití spermií při chemickém pokusu xD), ale potom mi svitlo že to co jsem si myslel nebylo to co myslel on. Znal jsem Gerarda dostatečně dlouho na to abych věděl že tohle chtěl udělat sexuálně a sexuálně jsem myslel že chce abych k němu přišel (tahle věta je celá divná).
Podíval jsem se na něj.
"Ale my potřebujeme něco na... nevadí", zastavil jsem se předtím než se dostala slova ven z mých úst. Uculil se na mě a já to mohl snadno vyčíst.
"Dilute it?" (asi-Zmírníš to?)"
Přikývl jsem. "Můžu vytvořit stejnou věc", řekl (co tím zase myslí?).
Vyvalil jsem oči.
"Musí být s tebou všechno tak sexuální?", zeptal jsem se.
"Oh pojď sem", zašeptal, jeho ruka mě stále nemilosrdně třela přes džíny, "nemůžeš říct, že nechceš využít toho že nás učitel nechal sám ve škole"
Zkousl jsem si ret a rozhlédl se.
"Yeah ale Gee!", zakňučel jsem, "nechci používat moje semeno jako chemickou přísadu!"
"Neboj se, moje použijeme taky".
"Gee"
"Pojď na to, vím že máš i výstřední stránku", řekl mi, pohybujíc svými zkušenými prsty ke knoflíku mých kalhot.
"Výstřednost je jedna věc ale tohle je něco jinýho"
"Prosím?", zakňučel, "bude to legrační, nový způsob výstředního sexu a pomůže ti to v tvých známkách".
Podíval jsem se na něj a uvolnil jsem se o stůl.
"Fajn", povzdechl jsem si. Jakmile slova vyklouzla z mých rtů, jeho ústa byla na mém krku a jeho prsty mi rozepínali zip.

Boys like us- 1/3 3. kapitola

16. května 2008 v 19:17 Translated
For F (nejde mi odpovídat na komentáře): jj to jsem byla já s insanity na ZW a fakt se nemusíš stydět žes to nevěděla:D btw tenhle příběh jsem začala překládat na tvoje doporučení na tvym blogu
Další pokračování po dlooouuuhé době.. rozdělila jsem to na třetiny je to hrozně dlouhý.. další část vypadá velice úchylně už se těšim na překládání xD
Tohle byli dva nejlepší týdny mého života od té noci co jsem si vytvořil pouto s Gerardem. Nikdy jsem si nevybudoval kuráž abych se ho zeptal na co se mu stalo předtím než jsme se potkali, ale kromě toho a sexu jsme mluvili o všem a naše přátelství bylo teď tak pevné jako jsem měl s jeho bratrem.
Myslel jsem si že Mikey bude trochu naštvaný nebo žárlivý, že mu jeho starší bratr mě krade pryč, ale já jsem hluboko v sobě věděl, že ho to netrápilo přinejmenším kvůli Kristy.
Od té osudné noci kdy se setkali se stali téměř nerozdělitelnými jako siamská dvojčata nebo něco. Mikey byl zamilovaný do dívky s největšími prsy které jsem kdy viděl a dokonce platil Gerardovi za půjčení jeho auta na několik hodin nebo platil za jeho pomoc aby se včas dostal ze školy kvůli Kristy.
Seděl jsem na Mikeyho posteli dívajíc se na něho jak mluví přes telefon s Kristy, jako několik posledních dnů od té doby co se seznámili. Chodil po pokoji tam a nazpátek, prosíc jí, aby šla s námi; oh kolikrát zopakuje to samé.
Měl jsem narozeniny a počáteční plány které jsme měli aby jsme šli na večeři před 15 minutami, se nekonali pro nějaký neznámý důvod pro který Kristy nechtěla přijít. Rozuměl jenom kouskům rozhovoru; něco o tom že ona si nechala odstříhat vlasy a vypadala divně a nechtěla chodit na veřejnost.
Stejně jsem jí tam nechtěl, pozval jsem jí jenom ze slušnosti a ovšem abych potěšil Mikeyho ale teďka mi byla úplně ukradená.
"Frajere, musím jít za ní. Musím jí jít uklidnit."
Opravdu jsem nechtěl aby šel za ní, byli to MOJE narozeniny, její hrozné vlasy nejsou důležité, ale já jsem nechtěl být sobecký a trochu jsem doufal, že možná Gerard by chtěl jít někam se mnou; zkřížil jsem prsty.
"Nevadí ti to?", zeptal se Mikey. Protočil jsem oči
"Jo, jdi s ní sakra ven. Jdi za ní. Jdi jí koupit paruku nebo něco".
Mikey byl ven z domu během pěti minut a půjčil si starý mámin vůz aby zachránil svojí přítelkyni od hrozného dne. Pokud jde o mě, seděl jsem v jeho pokoji s otevřenými dveřmi, čekajíc na Gerarda až po příliš dlouhé době vyjde konečně ze. Cítil jsem se hloupě, dokonce jako totální tupec.
Měl jsem osmnácté narozeniny a trávil jsem je úplně o samotě jako úplný lůzr, který jsem byl. Gerard "zasraně úžasná vášnivá děvka" Way by se mnou nikam jít nechtěl.
Dokonce jsem se dostal do hrozné hádky s mými rodiči o tom jak jsem se chystal trávit moje narozeniny s mými přáteli, první narozeniny kdy jsem měl dokonce nějaké přátele. Řekli mi, že moji přátelé tu vždy pro mě narozdíl od nich vždy nebyli. V
Vypočítal jsem si, že jestli Gerard se mnou nikam nebude chtít jít, potom se půjdu schovat do parku do rána nebo tak něco.
Gerard vyšel ven a když volal mé jméno, trochu si poskočil, očekávajíc že jeho dům je kompletně prázdný nebo jiný nelogický nápad. Moje odůvodnění mě rozesmálo.
"Hey já nesnášim když tohle říkám, ale je tu změna plánů", varoval jsem ho jakmile vstoupil do pokoje kde jsem opuštěně seděl.
"Co, ty nechceš abych přišel s tebou něco dělat?", zažertoval, ukazujíc svoje proužkované trenýrky stejně jako můj děda (nechtěla bych vidět xD).
Zatřásl jsem hlavou "ne" , jak jsem mluvit, moje červená ofina mi spadla mírně do tváře.
"Ne, vypadá že ubohá malá Kristy měla smůlu že si sehnala špatného kadeřníka tak nemůže odejít z domu. Kvůli toho je Mikey na cestě aby jí zachránil den", vysvětlil jsem, snažíc se co nejlépe "zapůsobit" na něj s mým vtipem.
Gerard seděl na posteli vedle mě a dramaticky si povzdechl
"Oh bože. Kdyby si chtěl, mohli bychom si někam vyjít a slavit?", zeptal se s úsměvem. Bože, tyhle úsměvy mě zabijou. Tvar jeho rtů vypadaly pošpiněný (co to jee??) ale jeho zuby byli stále perfektně bílé, dostávali mě v mém srdci a mezi stehny (prase xD).
Nemohl jsem si pomoct, ale usmál jsem se nazpátek, ačkoliv můj úsměv byl v porovnání s jeho nic.
"Jestli chceš tak pro mě bude ctí".
Odjeli jsme do města které jsem miloval a snědli jsme malou večeři což mi připomnělo něco co jsem viděl ve filmu o Marilyn Monroe. Atmosféra křičela tragickou láskou a černou kávou.
Když jsme skončili s jídlem a zdvořilou konverzací, Gerard mě nenechal zaplatit za jídlo. Když jsme šli k jeho autu nadával a klel na celý ten čas, předtím než nás Mikey seznámil Chvíli jsme jeli dokud se Gerard nerozhodl že zastavíme na kraji silnice.
Po jeho náhodné akci jsme skončili seděním na kapotě jeho auta u vchodu do parku na nábřeží. Naše konverzace se zlepšovala mnohem líp, s každou větou jsme se posouvali blíž a blíž k intimním věcem.
Nikdy jsem nezkoušel věci ke kterým mě Gerard nutil. Když jsme mluvili, věnoval všechnu pozornost mě, ne něčemu v pozadí za mnou, ale mě. S Mikeym jsme vždycky poslouchali stereo nebo koukali na TV ale tohle bylo jiný.
"Frankie, jaktože si se mě nikdy nezeptal o mé minulosti?", zeptal se Gerard, přivádějíc mě do šoku. Ani ne před pěti sekundami jsme žvanili o skřítcích The Pixies.

One more time- 4

14. května 2008 v 18:29 Translated
Ach po měsíci, to je výkon. Pokud chcete pokračování dřív než jednou za uherskej rok KOMENTUJTE!
Jsme v tour busu. Je pozdě. Něco kolem třetí hodiny ráno a já nemůžu spát. Přemýšlím o všem. Gerard, Jamia... Gerard nespí. Je v ložnici ale nespí. Není tu nic v TV a tenhle gauč není pohodlný jak vypadá (sarkasmus přátelé). Ale já se do ložnice nechystám To je správně. Protože je tam Gerard.
Chtěl jsem s ním mluvit, ale nemohl jsem. Tím myslím že jsem mohl, ale byl jsem nervózní. Proč byl tak naštvaný? Řekl jednou, správně? Tím myslím, řekl jsem to já, ale on souhlasil. Neznamená to, že nechtěl tohle naposledy jako já?
Zastavil jsem se když jsem uslyšel Gerarda jak vstoupil do místnosti a přešel ke kuchyně pro -překvapení, překvapení- pro kafe. Neměl žádné od té doby co musel "umýt" gauč s jeho posledním šálkem. Zajímalo mě jak dlouho čekal dokud to konečně nevzdal a nerozhodl se pro nějaký jít... hádal jsem že tohle je čas si sním promluvit. Vstal jsem a následoval ho.
Když jsem ho našel, měl tu nejroztomilejší unavenou tvář a s našpulenými rty. Opřel jsem se o ledničku zatímco si bral hrníček.
"Hey", zašeptal jsem.
"Mm", zamumlal, nedívajíc se na mě. Kdo sakra takhle zdraví? Neměla ho jeho matka naučit aby byl zdvořilý? Zamračil jsem se. Co jsem očekával? Byl jsem zklamaný... Proč se na mě nepodíval?
Na vteřinu jsem se na něj podíval. Je tak krásnej z profilu.. Z tohohle úhlu vypadal jako by se osprchoval, ale to neudělal protože ´byl tak unavený´. Přesto tady je. Ale vypadá hezčí z jiného úhlu. Třeba když jsem pod nim.
"Co piješ?", zkusil jsem znovu.
"Kafe", zamumlal. Stěží jsem ho slyšel. Snažil jsem se začít rozhovor takhle takže detailnější odpovědi by byli skvělý, díky.
Šel jsem k němu, obtočil svoje paže kolem jeho pasu a položil si bradu na jeho rameno. Opatrně jsem ho políbil na rameno, netušil jsem jeho reakce, moje oči ho celou dobu sledovali. Vypadal tak smutně.. Jsem já ten kdo ho rozesmutnil? A stále se na mě ani nepodíval, stále pokračoval v tom něčem co dělal.
Zaútočil jsem na jeho krk a jemně ho tam políbil. Hrubě odstrčil moje ruce z jeho pasu a šel k nějakým policím, hledajíc cukr. Zůstal jsem tam stát, ústa otevřená. Já jsem jeho cukr... a on mě zrovna odstrčil pryč.
"Gerarde?", zašeptal jsem znovu, zkoušejíc se zakrýt tu věc co jsem zrovna udělal, opravdu mě zranil a teď jsem se cítil trochu rozpačitě od té doby co mlčel. Já jsem panenka. A Gerard je zlý kluk který mě pomalu ničí, hlavu jako první. Znovu a znovu...
"Gerarde", zvýšil jsem hlas. Konečně se otočil a podíval se na mě. Ale jeho byli tak chladné... vypadalo to jako by věděl co ve mě vzbuzuje za pocity, proto to dělal. Hodil jsem po něm prosebný pohled.
"Co Franku?", Frank. Co se stalo s Frankiem?
"Co děláš?", řekl jsem zraněně. Záměrně. Chtěl jsem mu ukázat co se stane když říká věci jako tyto. Cítíš teď mojí bolesti Gerarde? Doufám že ho to sežere zaživa.
"Dáš si kafe?", odpověděl uvolněně, popadnul pohár a odtlačil mě od sebe, znovu mě opouštějíc. Ale já nejsem ochotný tohle unést.
Znovu jsem ho následoval a když on uslyšel moje kroky, náhle se zastavil a upřel svůj pohled na mě.
Trochu překvapený jeho náhlou reakcí jsem do něj narazil a polil na nás oba kávu, na mě i na jeho. A shit, to pálí! Stáhnul jsem ze sebe svůj svetr, ale Gerard tam pořád postával, dívajíc se na mě.
"Co chceš?", plivnul. Nejsem si jistý co říkal.
"Co myslím tím co chci?"
"Co chceš Franku?!", on na mě křičel? Gerard nikdy na mě nezvyšoval hlas. Nikdy.
"Já-", začal jsem. Nemohl jsem říct nic jiného. Kde je sakra zbytek kluků?
"Přestaň mě sledovat jako ztracený štěně!", zasyčel, "nevíš co chceš, nemůžu ti pomoct. Jdi pryč. Jsem si jistý, že musíš někomu zavolat". Mluvil o Jamie, ovšem.
"Já chci tebe Gerarde", zvládl jsem to přinejmenším třech minutách ticha. Kdokoliv kdy řekl že ticho je zlato, měl by mít uřízlou hlavu.
Díval se na strop, pak na teď, vnitřek okna... Na cokoliv, jenom aby se vyhnul mým očím. Jeho tvář byla naplněná smíšenými výrazy. A potom řekl tři jednoduchá slova, která mě zranila víc než slova na která bych byl připravený.
"Já tě nechci", řekl dívajíc se mi přímo do očí, "nikdy jsem tě nechtěl". Stop. "Ani jsem tě teď nechtěl vidět, ale musím protože hrajeme spolu ve skupině". Co to znamená?
"Co jsme udělali byla chyba, ano? Dostaň se z toho. Vyrosť", řekl.
Na chvíli to vypadali jako by ho zraňovalo to co říkal, ale pak jsem pochopil, že to nebyla bolest. To byl soucit. Soucit pro hloupého, malého mě který si myslel, že chtěl něco víc. On mě nemiloval. Staral se o mě ale nemiloval mě. Stejně jsem si nemyslel že mě chtěl zranit. Jenom chtěl, abych se přestal chovat jako bychom byli milenci. Hloupý, hloupý Frank.
"Zpátky k tomu... Jenom jsem tě vošukal protože si mě chtěl".
-RÁNA-
Fuck. Fuck, fuck, fuck, tohle jsem nechtěl! Nechtěl jsem ho udeřit. Byl jsem v šoku. A on taky. Držel se za tvář a díval se na mě. Nemohl jsem uvěřit že jsem tohle udělal. Zavřel jsem moje ústa jak mi dopadla slza na tvář.
Dřív než mohl něco říct, utekl jsem do koupelny a ujistil jsem se, že jsem opravdu zamkl dveře. Fuck! Padl jsem na kolena a brečel. Jenom brečel. Tiše.
Nechtěl jsem, abych někoho probudil. Nechtěl jsem nikoho slyšet. Fuck.
Nezabralo to dlouho dobu dokud Gerard nepřišel ke dveřím, zaklepal a říkal mi abych otevřel. Co mi připomenulo co se stalo. neřekl že mě miluje? Oh, vyrosť Franku. Měl pravdu.
Žádal jsem ho aby mě vošukal. A on si myslel ´Proč ne? Jestli to teď chce...´
Děvka. Jenom řekl, že tě miluje protože cítil že je správné když to řekne.
V naprosté chvíli zrady a paniky jsem ignoroval Gerardova slova a sáhl po zásuvce. Vyndal jsem žiletku. Fuck. Můj život je totálně pryč. Nemám nic na co bych se mohl těšit. Nemiluju Jamiu. Gerard mě nemiluje. Je toho moc. Příliš moc věcí který nefungujou.
Díval jsem se na žiletku jak odrážel světlo na mě. Udělej to Franku. Zasranej svět. Nikdo tě tu nechce. A mám-li být čestný, ty nechceš svět. Nebo svůj život. Jestli to uděláš, nebudeš muset sedět s žiletkou v rukách.
Přejel jsem žiletkou přes moje zápěstí. Ne hluboko abych se zabil, jenom tak hluboko abych krvácel. Bylo to jako bych se na to připravoval.
Párkrát jsem to ještě udělal. Moje tvář byla ochromená od pláče, které se teď zastavili.
Sledoval jsem krvavou kapku. Franku, fuck co to děláš? Máš vůbec nějakou zasranou zodpovědnost místo toho aby si od tohoto utekl?
Hodil jsem žiletku do rohu. Ubohý. Moje ruce zakryli mojí tvář a já jsem zavřel oči.
Jenom co jsem se trochu uvolnil, slyšel jsem jak se otvírají dveře. Gerard otevřel dveře? Přebytečný klíč. Franku, ty si idiot.
"Franku ne-", přestal když uviděl moje krvácející zápěstí a žiletku v rohu. Vzhlédl jsem.
"Frankie, co jsi to udělal?", téměř křičel. Uskočil jsem jak si sedl vedle mě, popadajíc moje zápěstí.
"Co si to sakra udělal?", zasyčel znovu. Podíval se do mých očí jak zkoušel vyčíst co si myslím.
"Nic", řekl jsem hořce, odtahujíc se od něj, "proč se sakra staráš?"
"Franku. Já jsem to nemyslel tak-"
"Oh to znělo jak bys to tak myslel", zamumlal jsem, "všechno není kvůli tobě! Mám taky i jiný věci v myšlenkách jak ty víš!", pokusil se pohlédnout do mých očí, ale já uhnul pohledem pryč.
"Franku-", řekl, pokoušejíc mě obejmout kolem ramen.
"Kurva jdi ode mě pryč!", tvrdě jsem ho od sebe odtlačil. Pohlédl jsem nahoru a viděl jsem červený flíček na jeho tváři. Ale to že jsem ho odtlačil pryč ho pořádně rozzlobilo.
Sevřel předek mojí košile přitahujíc mě blíž k sobě.
"Franku-"
"Nech mě jít ty kurvo!", zakřičel jsem, pokoušejíc se odtáhnout jeho ruce ode mě, ale on byl silnější.
"Zmlkni. Přestaň se mnou bojovat", řekl jako by sebe uklidňoval.
"Přestanu když mě pustíš!" Zatlačil a nalehl na mě, pokoušel jsem se ho odkopnout pryč, ale on se bránil, používal svojí váhu proti mě a tiskl mě k chladné podlaze.
"Gerarde odejdi!", brečel jsem. Podíval jsem se do jeho očí, totálně vyděšený. Něco v nich bylo. Něco čemu jsem nerozuměl. Zvedl se ze mě, popadl mě za temeno a hodil mě ke sprše.
"Gerarde...", zakňučel jsem když mě políbil, tlačíc mě proti zdi. Pokoušel jsem se vstát ale moje nohy mě neposlouchali.
"Gerarde ne", kroutil jsem se když se ode mě odtrnul. Nechtěl jsem vědět co se chystal udělat, ale něco mi říkalo abych to vědět chtěl. Snažil jsem se dostat pryč ale nemohl jsem moc. Tuhle část Gerarda jsem neznal.
Poprvé pro všechno.
"Nenávidím tě", zašeptal a jedním rychlým pohybem moje košile byla pryč. Zatřásl jsem se jak jsem cítil chladné dlaždičky na mých zádech.
"Zasraně tě nenávidím", pokračoval a já se zachvěl. Jeho ruce byli u mého pasu. Mého zipu. Zastavil se u kalhot.
"Nech mě jít", brečel jsem, můj dech zrychlil když jsem začal brečet na jeho rameno. Nevěděl jsem proč jsem vzlykal. Nevěděl jsem co jsem cítil. Všechno ubíhalo tak rychle. Přisunul se ke mě.
"Ty zasraný spratku". Mohl jsem slyšet jeho zip, posílajíc chvění po mé páteři
"Co ode mě chceš?", jeho dech působil vášnivě proti mým zádům.
"Gee...", myslel jsem že na mě šli mdloby. Všechno bylo tak rychle. Žiletky...
"Gerarde...!", ustupoval jsem jak do mě vstoupil. Moje třesoucí se pěst bouchla proti zdi.
"Nenávidím tě!", zasyčel. Jeho boky tvrdě přiráželi, několikrát jsem hlasitě zasténal. Sklapni, sklapni.
"Nenávidím na tobě všechno", cítil jsem jeho rty na mých zádech a ruce na mém břichu, plníc mě třepetajícími motýlky. Znovu jsem zasténal. Dal svoje ruce dolu, popadajíc mě kolem břicha.
"Nenávidím způsob jakým mě nutíš cítit", naříkal, nutíc mě přiblížit mojí hlavu k němu abych ho lépe slyšel.
"Yeah..", zakňučel jsem pobízejíc ho aby pokračoval.
"Nenávidím tě že mi můžeš dělat cokoliv co chceš..", zasténal.
"Víc...!!! Uhh Gerarde..", žebral jsem. Protočili se mi oči a kolena se mi podlomila. Kdyby mě Gerard nepodpíral, ležel bych rozpláclý na podlaze.
"Nenávidím tě že mě nutíš dělat tohle!", zařičel. Natáhnul jsem svojí levou ruku k jeho hlavě, tahajíc ho tvrdě za vlasy.
"Fuck... Tvrději", zavrčel jsem, pot mi stékal po zádech.
"Nenávidím tě že chceš mě tolik jako chci já tebe", zamumlal do mého krku.
Jeho ruce vyjeli nahoru a pevně uchopili moje boky. Moje sténání zněli jako rozedrané vzdechy (huh? Tak mi to ale vylezlo ze slovníku) a já slyšel jak Gerard zapnul vodu aby izoloval naše výkřiky.
"Ne... Nepřestávej prosím!!", křičel jsem. Byl jsem tak blízko.
"Všechno na tebe zasraně nenávidím Franku Iero...", zakňučel a strčil ho do mě tak tvrdě že jsem myslel že mě roztrhal na kousky
"Fffuuuccckkk!!", zakřičel jsem, zkousávajíc svůj spodní ret jak jsem se tvrdě srazil se zdí. Moje kotníky zběleli a myslím, že jsem poškrábal Gerardův krk. Nemohl jsem dýchat.
Zhroutili jsme se na podlaze, Gerard stále za mnou, funící jak tvrdý jsem byl. Byl jsem opotřebovaný. Moje víčka byla těžká a já se snažil nasbírat energie abych se otočil tváří k Gerardovi.
"Gerarde...", podíval se na zpět na mě, vypadal dost unavený.
Jeho tvář byla tak... andělská. Byl tak žhnoucí. Voda pokračovala v padání na nás, splachujíc pryč naše hříchy. Perfektní místo kde někoho podvádět. Usmál jsem se na něho.
"Gee já nikdy..", posunul jsem se k němu blíž a olízl jsem jemně jeho ret předtím než jsem ho začal okusovat a líbat. Ale on se odsunul pryč, zavírajíc oči.
"Jsem unavený", zašeptal stěží slyšitelně. Přikývnul jsem i když to on nemohl vidět.
"To je špatné", zamumlal.
"Já vím", řekl jsem tlačíc moje čelo proti jeho, zavřel jsem oči.
"Je to pryč", povzdechl si, "cokoliv co to je.. je to pryč. Musí to skončit cukříku", skončil, ani jednou neotevřel oči aby se na mě podíval, vědíc že mi to nemůže říct do tváře.
Je to pryč.

Pár slov na konec...

11. května 2008 v 22:06 My shits
Když jsem viděla fotky z posledního vystoupení MCR tak jsem se málem rozbrečela. Mcr byli (a jsou) první kapela která se mi dost vryla do srdce. Prostě srdcová kapela. Nemůžu uvěřit že po bůhví kolika letech konzertování si dávají pauzu. Chápu že si to kluci zaslouží, mají rodiny a chtějí si užít i soukromí ale stejně mě to mrzí.. ale tu zaslouženou pauzu jim přeju
Stejně jako všichni ostatní věřím, že jejich comeback bude velkolepej a jejich nový cd bude určitě skvělý.. doufám že až to natočí tak jim všichni budete zase věrní jako teď. Já určitě ano, já si počkám ráda
I když chápu že si tyhle blbosti mcr stejně nikdy nepřečtou tak bych jim chtěla poděkovat. Poděkovat za mě, za můj život. Pomohli mi najít samu sebe. A za to jim děkuju. I love you Gerard, Frankie, Mikey, Ray and Bob! I love you all (a vás taky moji drazí úchylové):-*

I am only your bitch... but you love me 7

10. května 2008 v 12:05 Neidetifikovatelné
Měla jsem chuť někoho zmlátit tak jsem to udělal aspoň tady.. pokračování až bude inspirace
Vzbudil jsem se na posteli vedle Mikeyho. Při vzpomínce na včerejší večer jsem se mírně úchylně usmál. Přejel jsem rukou po jeho hrudi. Mikey se zavrtěl a otevřel oči.
"Čau brouku", pozdravil jsem ho.
"Ahoj", řekl a natáhnul se ke mě pro polibek (píšu to jak telenovelu).
"Asi bysme měli vstávat žj?", zeptal jsem se. Mikey přikývnul hlavou a začal se zvedat z postele. Ještě jsem se naposled pokochal pohledem na jeho zadek a začal jsem se oblíkat taky.
Když byl Mikey oblečený vykročil ke dveřím. Zatáhnul za kliku ale pak se najednou zastavil. S vychytralým úsměvem na tváři se na mě otočil.
"Hele a nemyslíš že bych si za ten včerejšek něco zasloužil?", zeptal se. Nechápal jsem o čem to mluví.
"Co tím myslíš?"
"No nějakou odměnu... třeba peníze?", zalapal jsem po dechu. On chce zaplatit za šukání? Je jako nějaká děvka.
"Přece nechceš abych se náhodou před někým prokecnul že si šukal svýho adoptivního syna?", pokračoval když viděl že nejsem schopný slova. No ale tohle mě dorazilo ještě víc.
"Kolik chceš?", zeptal jsem se.
"No tak třeba... 100 dolarů?", no to pro mě zas tak velký cena nebyla. Šáhnul jsem do kapsy pro peněženku a podal jsem mu peníze.
"Díky. Až budeš příště chtít jakkoliv pomoci tak stačí říct", mrknul na mě a odešel.
Vyčerpaně jsem se svalil na postel a zíral jsem do stropu. Doufám, že mě za tohle nebude chtít Mikey vydírat. No ale občas bych si takhle za peníze s Mikeym zašpásovat mohl. Lepší než s nějakou uplně cizí děvkou.
V poledne jsem na chvíli vyrazil do práce jenom podepsat nějaké smlouvy. Skočil jsem si ještě na oběd a koupit si něco na sebe. Domů jsem se vrátil až pozdě večer. Z celodenního nakupování jsem byl úplně vyhládlý.
Zašel jsem hned do kuchyně a otevřel ledničku. Kurva.. já jsem ještě nenakoupil.
Bylo tam jenom pár nízkotučných jogurtů co si kupuje Bert aby neztloustnul. Jeden jsem popadnul a sednul jsem si ke stolu. Otevřel jsem ho a dal se do jídla.
Po prvním soustu jsem to vyflusnul na podlahu. No to je pořádná sračka nechápu jak t může Bert jíst.
Znechuceně jsem ten jogurt vyhodil a chtěl jsem odejít do své ložnice.
Bouchly hlavní dveře. Do domu se vřítil Mikey. Zaskočeně jsem si prohlížel jeho tvář. Kolem oka měl slušnýho monokla, na krku se mu rýsovala modřina a leskly se mu oči. Bylo vidět že brečel.
"Co se ti stalo?", zeptal jsem se starostlivě a chytnul ho za zápěstí
"To nic", řekl a vysmeknul se mi. Utekl do pokoje a hlasitě za sebou zabouchnul dveře. Nechápavě jsem zakroutil hlavou a sednul si na shody.
Takže můj večerní program- Mikey je v háji. Nezbývá mi asi nic jinýho než si zajet uspokojit choutky na dálnici. A nebo bych mohl vyzkoušet jeden nový gay klub pár bloků odtud.
Rozhodl jsem se pro gay klub.
Vykonal jsem svůj večerní zkrášlovací rituál a vyrazil jsem z domu. Naskočil jsem do auta a šinul jsem si to po silnici.
Gay klub jsem poznal už na půl kilometru daleko. Ta růžová se nedala přehlídnout. Nechápu proč na všechno teplý cpou růžovou. Já jí teda nesnášim.
Zaparkoval jsem auta a vešel jsem dovnitř. K mým uším dolehla příjemná taneční hudba (fůůj disko). Zašel jsem k baru a objednal si vodku. Se zájmem jsem sledoval místní nabídku. Vlnili se na podiu a předváděli svoje těla. Mmmm... s těma bych si dal říct.
Po pár panákách jsem měl hroznou potřebu jít na záchod. Kodrcavě jsem slezl z barové židle a vydal se do oné místnosti. Vykonal jsem svojí potřebu a přešel jsem k umyvadlu.
Najednou se otevřeli dveře. Otočil jsem se a snažil jsem se zaostřil ale nešlo mi to.
Ten kluk se, jakmile mě spatřil, zastavil a zíral na mě. Potom ke mě rychle přiskočil a dal mi pěstí. Skácel jsem se k zemi. Nechápavě jsem zvednul hlavou. Neměl jsem ponětí kdo to byl.
Měl na hlavě kapucu a sílou alkoholu jsem nebyl schopný rozpoznat jeho obličej.
Bylo ale vidět, že jemu jedna pěstí nestačila. Začal do mě kopat a řvát na mě nadávky.
"Ty parchante jeden! Děvko jedna zkurvená, už nikdy... nikdy nešahej na mýho kluka jasný?", kopal do mě hlava nehlava a já měl pocit že všechny moje vnitřnosti jsou napadrť.
Asi po deseti minutách kopaní do mě uznal že už mám dost. Plivnul mi do obličeje a s: "ještě se uvidíme" mě opustil.
Zůstal jsem nehnutě ležel na zemi. Nemohl jsem se pohnout, natož zvednout. Úpěnlivě jsem se modlil aby mě tu někdo našel a pomohl mi. Nechtěl jsem takhle zůstat celou noc.
Myšlenky se mi opět stočili k útočníkovi. Kdo to mohl být? Znám ho?

Oznámení

10. května 2008 v 10:57 My shits
Dochází mi inspirace.. což znamená že sem asi moc často psát nebudu, sice to psaní flákám už teď no ale prostě když sem přes tejden nic nebude přibejvat tak mě neutlučte ..psaní se uplně nevzdávám ale prostě.. nevim. A taky muj počítač už skoro nefunguje
zrovna jsem našla jeden one-shot waycest na překládání tak se do toho asi dám a taky napíšu kus toho co zas nevim jak se jmenuje (no jak má Gerard syna Berta atd..)

Music is my life.. and I love it 2

4. května 2008 v 11:19 | Pájina |  Ostatní
I can´t breathe I can´t write.. I want to die.. KILL ME please! This story is about me.. this is my life
Jaro 2001
Od toho dne uplynul rok. A za ten rok se změnilo mnoho věcí.
Měl pocit, že se mu všichni jeho blízcí odcizili. A také se Matthew zamiloval. Jenže do nesprávné osoby. Do Andrewa. Ten, nic netušící, začal chodit s Kitty. Matovi to zlomilo srdce.
Uzavřel se do sebe a přestal chodit na zkoušky skupiny. Nikdo nechápal co se sním děje. Jenže on nic vysvětlovat nechtěl. Už neměl sílu aby žil dál. Pokud by takhle jeho život pokračoval, byl by schopný i spáchat sebevraždu. Potřeboval něco ve svém životě změnit. A potom se rozhodl.
Odjede. Daleko. Do USA. Za dva měsíce mu bylo osmnáct. Nic už ho tu nedrželo.
Rodinu nenáviděl, přátelé ho zklamali, i když si Matthew uvědomoval, že oni za to nemohli. Nevěděl co bude v Americe dělat, ani co ho tam čeká. Netušil jestli neskončí jako děvka na chodníků, nebo fetka v příkopě. Ale přesto chtěl toto všechno risknout.
Zařídil si letenky a pronájem bytu. Pár dní před odjezdem si začal balit všechno co potřeboval. Moc toho nebylo. Nejdůležitější věc pro něho byla jeho kytara. Byla to jeho nejcennější věc.
Potom si sbalil jenom něco na sebe a všechny peníze co si za ty roky vydělal na brigádě.
Čekala ho ta nejtěžší věc. Musel to oznámit rodině. Ale už mu v jeho rozhodnutí nemohl nikdo zabránit. NIKDO!
Blížil se večer před odjezdem. Matthew poprosil rodinu aby byli všichni doma. Chtěl se s nimi aspoň rozloučit.
Odtloukla šestá hodina a rodina usedla ke stolu. Matovi se rozklepali ruce a nebyl si jistý jak to zvládne.
"Mami, tati a ségro.. musím vám něco říct...", zhluboka se nadechl a pokračoval," zítra odjíždím do Ameriky".
Otec, který zrovna jedl polévku se zakuckal. Nevěřícně zvedl oči a podíval se na Mate.
"To snad nemyslíš vážně? Děláš si srandu? Copak jsme se o tebe dost dobře nestarali, že si se nám takhle odvděčil?"
"Ne to ne..", pokusil se Mat něco říci.
"Vypadni!"
"C-Cože?"
"Vypadni! Když zítra odjíždíš tak si sbal svůj bordel a vypadni! A už se nevracej!"
Tohle Matthew nečekal. Čekal sice že to asi nepochopí, ale tohle ne. Zničeně se zvednul od stolu a odešel do svého pokoje.
Popadl svoje sbalené kufry a odešel z domu. Už je nechtěl vidět. Nikdy... NIKDY!
Vešel do nejlevnější hotelu ve městě. Zaplatil si pokoj na jednu noc. Celou noc se budil ze spánku. Noční můry z toho jak bude jeho život pokračovat ho nenechali spát.
Ráno popadl svoje kufry a pravou nohou vyšel z pokoje. Dojel na letiště, prošel celnicí, odbavením a jinými procedurami.
Když bylo po všem, vystoupil po schodech do letadla a našel svoje sedadlo. Čekala ho mnohahodinová cesta. Spal, četl si, nebo si kreslil. Uměl se zabavit. Ozval se hlas pilota.
Vystupovali, už byli v New Yorku. Zvednul se ze svého místa a zastavil se u východu z letadla.
Rozhlížel se kolem a dýchal americký vzduch. Nevěděl co ho čeká, přesto opustil všechno co měl. Svojí minulost nechal za sebou a čekal ho nový život.
Co ho čeká? O tom on sám neměl ani ponětí...

Psychiatr

1. května 2008 v 12:59 | Jolča (šmoula) |  Frerard stories
Takže tohle psala jedna moje kámoška.. na to že je to její první story tak mi příde dobrá.. no ohodnoťte sami
"Já už to fakt nezvládám", řekne Gee a zhroutí se do nejbližšího křesla.
"Asi před měsícem mi zemřel přítel. Nemůžu žít dál", Gee začne vzlykat
Frank
Teď už to chápu, ten kluk je gay. Měl bych mu nějak poradit, ale jak?
"Gerarde, život tímhle nekončí", řekl a když jsem viděl uplakaného Gerarda jsem pokračoval, "vím jak je to pro vás těžké, ale určitě to nějak zvládnete".
"Nevíte nic", a Gerard nepřestal vzlykat.
"Tady máte", podal jsem mu kapesníčky. Gerard zvednul hlavu a já viděl jeho nádherný uslzený oči plné smutku.
Sakra, tohle mi nedělej, neplakej! Ty jeho oči jsou tak krásný.
"Díky", poděkoval mi a polykal poslední vzlyky, "a promiň že jsem tak vybuchnul ale já vážně bez Mikeyho nemůžu žít".
"Hele, za prvé bys měl mít víc aktivit a ne sedět doma u flašek whisky" "A-ale jak to víte?" řekl Gee naštvaně. Asi jsem mu tohle neměl radit. Ale je tak krásnej když zuří. Chtěl bych ho hladit po tváře, líbat ho na STOP! Na tohle nesmím myslet.
"No tak Gee, tvojí přátelí mi všechno řekli a já si myslím, že tě mají fakt rádi a kdyby si se pořád jen utápěl v alkoholu tak by tě ztratili".
"Já vím, s Bertem jsme kamarádi už od dětství a máme se fakt rádi", že by měl vztah i sním? Hm chlapečku ty se fakt neznáš. Chtěl bych si tě tu opřít o křeslo a.. PŘESTAŇ! Už zase myslim na sex sakra!
"Gerarde, už bude pět hodin a já tu končím, ale jestli chceš tak přijď v pondělí v jednu ano?"
Gerard
´To určitě´, pomyslel jsem si ale přikývnul jsem hlavou.
Frank
Doufám, že se tu ještě objeví. Je tak sexy. Sakra já jsem tak nechutnej! Nedávno mu zemřel přítel a já ho chci hned vojet místo toho abych mu pomohl.
Gerard
"Tak nashle", řekl jsem. Ty vole on mi čumí na zadek, já to cítím. Ale nevadí mi to. Nechci si jenom užít ale když ten blbej psychiatr je tak krásnej. A má i propíchnutý ucho, to já miluju!
Frank
Určitě si všimnul jak na něj zírám, ale já se fakt neovládám.
-------------
Gee šel prázdnou ulicí domů a myslel si, že by tam už neměl chodit, ale něco ho tam táhlo. Došel domů a když si odemknul dveře, uviděl na zemi asi tucet flašek od piva a tvrýho alkoholu.
´Už nepij´,řekl si nahlas. Šel a ze skříně vytáhnul pytel na odpadky.
Naházel tam všechny flašky a šel směrem ke dveřím. Zabouchl a vydal se po schodech dolu. Klopýtl a svalil se po schodech až do přízemí. Flašky se rozbili.
"Zkurvený schody", zařval. Zvednul se a cítil jak ho bolí ruka. Šel a všechny láhve vyhodil do popelnice.
Vracel se po schodech domů ale když prohledával kapsy, nenašel klíče.
"Sakra já jsem fakt tupej", zařval a šel zazvonit k domovníkovi. Nikdo mu neotevřel. Začal propadat zoufalství. Zazvonil teda u souseda na proti.
"Moment", zařval někdo z bytu. Nějaký povědomý hlas.