Faces Of Failure

25. listopadu 2007 v 16:35 | Pájina |  Translated
Takže todle je první příběh, co jsem v životě překládala, takže se omlouvám, že to občas bude asi trochu popletený. Je to ze školních let a je to o tom, jak muže vypadat taková zkouška.. Snad se to aspoň trochu dá číst..
Frank Iero nenávidí zkoušky,všude chodí pozdě a ještě se mučí tím, že sedí vedle jeho přítele Gerarda Waye.
Frank vymýšlí plán, jak se dostat pryč ze zkoušku a ještě dokázat lásku jeho příteli
Faces Of Failure- Tváře prohry
Rychle jsem snědl toust, hodil tašku na záda a běžel pryč z domu. Zase bylo pozdě. V jiný den by to bylo jedno ale dnes jsem měl zkoušku: poslední. Věděl jsem, že se budu muset být připravený, ale já byl. Ne! Já jsem byl příliš zaneprázdnění schůzkou s Gerardem. Měl jsem ve třídě dávat pozor, ne se pod lavicí držet s Gerardem za ruku nebo se ve škole nenápadně blížit k záchodům. Moje máma mi vždy říkala, že jsem mohl být nejlepší ze třídy, zkoušel jsem to, ale při schůzkách s Gerardem ta moje ctižádost letěla z okna.
Hodně lidí mi říkalo, že jsem špatný, že bych měl občas používat svou hlavu. Já si jich jednoduše nevšímal. Moje teorie byla, že do školy si jdete pro vysvědčení, pak dostanete práci a nakonec umřete. To bylo plýtvání mého času. Pro mě, jediná věc kterou jsem od života chtěl bylo štěstí. To všechno jsem měl, protože ke štěstí já potřeboval mojí rodinu, kytaru a ovšem.. Gerarda. Já jsem nepotřeboval, aby hloupé známky na papíře mi říkali, jestli jsem byl dobrý člověk. Já jsem věděl, že byl.
Běžel jsem dolů po silnici, i když se mi na zkoušky nechtělo, ale uvědomil jsem si, že je potřebuju. Věděl jsem, že bych se měl snažit být lepší, ale já se nechtěl učit, takže potom mi nezbývalo nic jiného, než se snažit něco napsat na ten zatracený zkouškový papír.
Moje nohy začali být unavené ,byl jsem malý, tak jsem nebyl zvyklý běhat tak daleko.
Díval jsem se kolem na rychle projíždějící auta a říkal jsem si, že kdybych měl auto tak by bylo všechno tak lehčí. Měl bych ho ukrást mámě, to je nápad. Nepřestával jsem rychle běžet a přitom jsem se podával na své hodinky. 9:05. Sakra. Měl jsem být na zkoušce už před pěti minutama. Matematika byla první. Moje nohy slábly a lidé z aut jezdících kolem mě na mě něco pokřikovali. Copak ti bastardi nikdy neviděli někoho jak běží? Okay, tohle je Amerika, a tady lidi nikdy nechodí, všichni řídí auta.
Konečně jsem přišel k tý zasraný škole. Sundal jsem si tašku, vyndal pero, kalkulačku a pití. Došel jsem do zkouškové haly. Nikdo se na mě ani nepodíval. Hodil jsem svojí černou tašku do rohu a šel si najít místo. Zkouška už začala, tak jsem musel hledat svoje místo. Věděl jsem, že to nebude těžké, ovšem jediné co jsem potřeboval, bylo najít Gerarda. Chtěl jsem sedět vedle něj ve třídě jako dříve. To bohužel nešlo.
Po chvíli, co mi přišla dlouhá bůhví kolik hodin, jsem si všiml mého přítele, oblečeného v úzkých černých džínách a proužkované bundě. Vypadal tak sexy. To nebyl dobrý nápad, aby seděl vedle mě ve zkouškové místnosti, protože mě hrozně rozptylovalo pomyšlení na něj. Zneužil jsem mého místa a poposednul si dolu ze židle, abych viděl na zkouškový papír přede mnou. Konečně dvě hodiny té zasrané zkoušky byli pryč, déle už bych sedět nevydržel. Už jsem ani chodit nemohl.
Jakmile jsem si sedl, začal jsem si na papíře číst správné odpovědi otázek. Gerard byl dobrý v matematice, občas se mě pokoušel doučovat, nicméně doučování se brzo změnilo na něco, jiného takže 30 minut matiky se změnilo na to, jak se naučit potěšit svého přítele.
X + Y = 4 - 2X - (4X + 7 - 8).
Otázka byla, jak projít v cizím jazyce. Žádná jiná cesta z tohoto pekla nebyla, tak jsem šel na další zkoušku. Zkoušel jsem mnoho způsobů, jak vyřešit jednu hloupou otázku, nicméně žádný z nich nefungoval. Po zkoušení jsem se unavený z pokusů získat nějakou dobrou známku, položil hlavu na chladný stůl a naklonil se doleva, abych mohl sledovat Gerarda v práci. Nechtěl jsme se dívat na ostatní, to by mě vyhodili že podvádím, ale jak byla má hlava opřená o stůl, zkoušející si asi mysleli, že spím.
Gerardova ruka rychle pracovala, jak psal na zkouškový papír, někdo si mohl myslet, že píše na život nebo na smrt. Vypadal tak koncentrovaně když tvrdě pracoval a pokoušel se projít zkouškami. Já jsem se úplně nudil. Chtěl jsem spát. Chtěl jsem na zádech ležet ve své posteli, přikrýt se až k obličeji a pořádně zahrabat do peřin celé své tělo. Bohužel to byl jen vzdálený sen, který jsem mohl uskutečnit až zítra ráno. Teď jsem musel dokončovat svojí zkoušku. U některých otázek jsem se pouze pokoušel natypovat si odpovědi. Udělal jsem to pěkně. Po 45 minutách jsem to vzdal. Bylo tam pár otázek co jsem věděl. Zbytek papíru byl směšný. Ani jsem si nemohl zapamatovat odpovědi. Když jsem položil hlavu dolů na stůl, viděl jsem Gerarda jak se na mě podíval a usmíval se. Vypadal sladce, hřejivě a roztomile. To mi udělalo zkoušku mnohem víc snesitelnější. Ačkoliv usmívání se patřilo do formy komunikace, kvůli které jsme mohli být vyhozeni od zkoušek, já jsem se o to nestaral. Ani on se teď nestaral, o to jestli propadnul nebo ne, on měl lepší paměť na jednoduché otázky které po nás chtěli.
Jak ubíhal čas, Gerard se pořád díval na mě a přitom si konečně odpočinul tak, že si položil svojí hlavu na stůl a díval se do mích očí. I když jsme byli uprostřed zkoušky, bylo to romantické. Chtěl jsem přiběhnout k němu a dotýkat se ho, jednoduše být spolu, ale věděl jsem, že to nemůžu. Jeden důvod byl, že kdybychom ukázali jedinou věc co by se podobala homosexualitě, učitelé na naší zasrané škole by nás rozcupovali. Druhý důvod byl, že to byla zkouška a nějaká forma komunikace nebo kontaktu byla zakázaná. V tuto chvíli mi to bylo jedno.
"Hej Gerarde", šeptal jsem a hýbal svými rty, aby poznal co chci říct. Otočil hlavu o něco více a připitoměle se na mě zubil a přitom mi ukazoval svoje křivé zuby. Aaach jak já miluju jeho zuby, nejradši bych je přejel svým jazykem, ale až bude správný čas.
"Jsi okay?", ptal se Gerard jak jsem mu vyčetl z jeho usmívajících se rtů. Díky tomu nemusel zvyšovat hlas.
"Jo, chtěl bych jít odtud pryč, i když ty víš, že já musím zůstat na matiku", odpověděl jsem a přitom jsem zvýšil svůj hlas, čímž jsem chtěl trochu naštvat učitelku co stála poblíž.
Šla k nám úmyslně a stoupla si mezi můj a Gerardův stůl takže jsme se už nemohli bavit.
Nyní jsem ztratil veškerý kontakt s Gerardem. Naštěstí jsem v naší konverzaci mohl pokračovat, když se učitelka přestěhovala do předu zkouškové haly. Nebyla jiná možnost, než že jsem šel za ní jí oznámit, že jsem hotov. Nenávidím tuto školu tak nevidím jiný důvod proč déle zůstávat na téhle zkoušce.
Začal jsem být neklidný, to se stávalo vždy, když jsem musel dlouhou dobu sedět. Seděl jsem na zemi a čekal, až uběhne ještě jedna hodina do konce zkoušky. Nemohl jsem sedět tak dlouho, tak jsem se šel projít ven. Venku mě zastavil učitel a oznámil mi, že kvůli konverzaci během zkoušek jsem byl vyhozen. Perfektní. Na protest jsem chtěl dělat hluk, tak jsem hodil svojí tužku pod Gerardův stůl. Učitelé se po mě zhnuseně dívali, ale mě to bylo jedno. Po chvíli, když už jsem byl znuděný, jsem si chtěl trochu protáhnout nohy. Odrazil jsem se od mého místa, přitom jsem se ještě ujistil, že nohy židle nechají na podlaze poškrábané čáry. Dělal jsem tolik hluku, že to bylo slyšet přes celou halu. Učitelé kteří se bezmyšlenkovitě procházeli po hale se teď zaostřili na mě. Já jsem se jim jen smál.. To bylo skvělý.
Moje oči teď byli namířené k Gerardovi. Šel jsem kolem židle, vzal jsem jí a hodil jí pod stůl. Chtěl jsem pokračovat v dělání hluku. Učitelé naštvaní k nepříčetnosti na mě začali řvát ať toho nechám. Zatím dva žáci využívali rozruchu co byl kolem a začali shánět v okolí odpovědi. Zjistil jsem, že to je jediná naděje jak uskutečnit můj plán. Postával jsem asi metr od Gerardova stolu. Jeho tvář byla plná starostí, s tím co dělám. Rozhlédl jsem se a zjistil, že učitelé jsou ode mě docela daleko. Abych uskutečnil můj plán, začal jsem tlačit na stůl mého přítele pryč od něj. Nyní byl bez lavice. Jeho tvář byla plná zmatku.
Sedl jsem si na jeho klín, obtočil své paže kolem jeho krku. Nevydržel jsem na něm jen tak sedět a tak naplněný chtíčem jsem ho políbil. Neměl na výběr nic jiného než se připojit. Tlačil jsem jazyk do jeho úst a dotýkal se každé části jeho těla na kterou jsem dosáhl. Přitom se na mě Gerard zvláštně díval. Věděl jsem, že si to takhle na veřejnosti užívá, vždycky se pokoušel mě držet za ruku když jsme šli do školy. Obtočil jsem svoje nohy kolem jeho těla abych na sebe přivolal pozornost učitelů. V jejich tvářích se míchal odpor, zlost a pobavení. Věděl jsem, že teď budeme vyhození od zkoušky. Hihňal jsem se, když se mě učitelé pokusili zvednout z Gerardova klínu, tahajíc mě za paži. V Gerardově tváři teď byla hrůza a šok. Učitelku by další komunikace mezi náma dvěma asi zabila, tak mě táhla k hlavnímu vstupu do školy. Podíval jsem se dozadu a viděl jsem, že Gerarda vyhazovali taky. Můj plán byl dokončen. Vypadal, že je na mě hrozně naštvaný, protože zkouška mu opravdu šla a já to všechno kvůli němu zničil. Poté co několik lidí mě táhlo za paže pryč, jsem byl vyhozený ze školní brány. Učitelé my ještě řekli, že jsem všechno zničil, a hlavně svojí budoucnost. Po chvíli jsem viděl jak Gerarda také tlačí ven, vzhledem že se toho incidentu také účastnil. Pak na ně Gerard začal řvát:
"Já nevim, co si zatraceně myslíte, vy co máte homophopii a přitom učíte, měli byste shořet v pekle. Já nepotřebuji vaše zasrané vzdělání, to i opice umí učit lépe než vy", křičel na skupinu učitelů co stála před ním.
Wow, ztoho jsem byl šokovaný. Že Gerard Way bude mluvit k učitelům takto, to jsem si myslel, že nikdy neuvidím. Myslím ,že ten polibek zvýšil Gerardovu nenávist ke školu. Oops.
Šokovaní učitelé se vraceli do školy. Nechtěli na nás dívat jak kouříme cigarety před školou. Zasmál jsem se, když Gerard popadl mou tvář do svých rukou, aby mě ohřál.
"Promiň, že jsem to zkazil"
"To je v pořádku, ten polibek to nahradil", odpověděl Gerard se širokým, roztomilým úsměvem.
Vzal jsem jeho ruku do své a naše prsty se propletli. To znamenalo pro mě hodně, protože jsem zkazil zkoušku a přitom jsem se ještě na veřejnosti ve škole líbal s mým přítelem. Gerard se podíval na naše ruce, pak na mě a usmál se.

"Tak si myslím ,že jsem to teď docela zkazili že?
"Já zkazím cokoliv, hlavně že budu s tebou"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Insanity Insanity | Web | 25. listopadu 2007 v 18:02 | Reagovat

oh...co na to říct xD je to dobrý a chválim tě žes to celý přeložila :) xD

2 pájina pájina | 25. listopadu 2007 v 20:04 | Reagovat

ooch díky:D

3 Pája Pája | Web | 27. listopadu 2007 v 23:16 | Reagovat

Hm pěkný...si šikulka žes to takhle přeložila

4 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 29. prosince 2007 v 15:26 | Reagovat

si šikovná já bych to asi nikdy nepřeložila!!nechceš spřátelit??

5 pájina pájina | 30. prosince 2007 v 21:11 | Reagovat

díky ráda spřátelim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama